Kočkopes Marka Wollnera jako varování a zároveň vyprávění o ničem…

Autor se svým stylem podání nejspíš snažil zmírnit určitý negativní dopad, který by jeho pohled mohl vyvolat. Na dění v zákulisí České televize, resp. nejvyšších patrech její publicistiky a managementu. Otázkou zůstává, PROČ se do takového počinu vůbec pouštěl, když šetření komise ČT a následně i Policie ČR žádná obvinění neprokázala? Navíc jeho vyprávění vedle občas použitých citací skutečných jmen obsahuje především přezdívky a zkratky. Pandora, Bludička, Abé, Džej-Džej nebo Mravenec. V nich se přitom běžný čtenář při pokusu o identifikaci konkrétních osob, spíš poněkud ztrácí.

Také čtěte

Kronika českého zločinu aneb Josef Klíma vzpomíná – potřetí

Na první pohled vypadá tato kniha celkem nevinně. Se říct, že je to „jen“ takový přehled tuzemských kriminálních kauz za uplynulých třicet. Jenže pak se člověk začte, zamyslí, a… ta koncentrace zločinu je přímo děsivá.

Kniha samozřejmě začíná tím nejdůležitějším. Chvílí, kdy se hlavní postava Mardyho (jestli jde o Wollnerovu reálnou přezdívku z ČT?) dozví, že byl obviněn z bossingu a zároveň označen jako sexuální predátor. Zbytek děje už je s prominutím jen balast. Vyprávění o tom, kterak se hlavní hrdina postaral o vznik a rozvoj významného publicistického pořadu Reportéři. Autor mimo jiné zmiňuje i historky z praxe, kde například popisuje, jak těžké je ukočírovat kolektiv kreativních a často velmi ambiciózních lidí. Celý příběh se pak prolíná s osobním životem hlavní postavy. Mardy například prakticky bez výjimky snídá jogurt a při telefonování klidně i močí – třeba i mimo mísu. Ne, to není nadsázka, to se v knize opravdu děje! Bez zajímavosti nejspíš není ani život domácího mazlíčka, vykastrovaného kocoura Kocourka, o kterém autor celkem hojně píše – je-li k tomu příležitost. Zkrátka, takové napínavé dráma ze zákulisí jedné veřejnoprávní televize. Mimochodem, všimli jste si, že s Wollnerovým odchodem už Reportéři nejsou tak vidět?

Upřímně, zajímal by mě důvod, proč k sepsání tohoto díla vůbec došlo. Vnímám v něm jistý druh očisty, kterou však nezúčastněný nepochopí. Vypořádat se s minulostí knihou, která se částečně tváří jako polofikce. S cílem poukázat na to, jakých manipulací jsou lidé (v tomto případě tedy především ženy) mnohdy schopni. Pomineme-li ono obvinění ze sexuálního… Ale upřímně, víte o případu, kdy by se podobného obvinění „dočkala“ žena od muže? Přitom by šlo mediálně o mimořádně zajímavé téma! Pomineme-li případy „nadržených“ učitelek, kdy se většinou namísto samotných žáků ozývají jejich rodiče.

Také čtěte

Josef Klíma jako poradce prezidenta

Kdyby vám populární prezident republiky nabídl pozici svého tajného poradce, kdy byste mohli ovlivnit jeho rozhodnutí o udílení milostí, přijali byste? S vědomím, že vaše doporučení může mít reálný dopad na opravdové lidské osudy.

Z knihy pana Wollnera takhle vyplývá celkem zjevné. Sedět na zodpovědné židli ve významné instituci (v tomto případě mediální) prostě není pro každého, a navíc se vyplatí býti na pozoru. Člověk totiž mnohdy čelí tlaku nejen osobnímu, kdy se intenzitou práce, či množstvím společně stráveného času se svými podřízenými jednoduše lidsky sblíží, ale i profesnímu. Jako nadřízený/člen managementu, totiž musí urovnávat často i velmi složité a napjaté vztahy na pracovišti. Každopádně ti, kteří čekají (podle anonce nakladatele i textu na přebalu knihy) nějaká bombastické odhalení, budou nejspíš zklamáni. V ČT je, alespoň podle tohoto vyprávění, kolektiv jako každý jiný. Jen jsou zde problémy více vidět a pod tíhou svobody slova tím pádem i víc „důležité“. No a čtenáři, kteří by rádi znali „stanovisko“ hlavního aktéra celého případu, si nejspíš se zájmem přečtou o tom, jak náročnou roli zvládl tento ne příliš charismatický novinář a manažer tak dlouho vydržet.