Když vymýšlím bláznivá dobrodružství, je to návrat ke kořenům

Vaše nová kniha Žabarádi pojednává o dvou žabácích, kteří touží stát se kosmonauty. Co bylo podnětem k jejímu napsání?

Podnětem se stalo samo to slovo: žabarádi. Vymyslel ho můj pětiletý Honzík, který je fanda do obojživelníků. Cestou na dovolenou jsme vymýšleli, jak by se mohli jmenovat hrdinové žabího příběhu. Honzík vymyslel odvážného Kváčka a já chytráka Žabimíra. No a pak jsem Honzíkovi řekl, že Kváček se Žabimírem budou kamarádi. Honzík mě ale opravil s takovým tím vědoucím výrazem dítěte poučujícího dospělého, že to přece budou „žabarádi, když jsou to žabáci, tatínku“.

Proč jste se rozhodl žabí hrdiny vyslat právě do vesmíru?

První knížka o žabarádech pojednává hlavně o jedné velké cestě za snem, která začíná v malé tůňce u pramene Vltavy na Šumavě a končí až u pražské Je-žižkovské věže, takže odletem do vesmíru první knížka finišuje. Protože mě ale ta představa cestování po planetách bavila, rozhodl jsem se, že právě o tom bude vyprávět druhý díl. Děj se bude celý odehrávat ve vesmíru. Kdysi jsem začínal jako autor fantasy a sci-fi, takže když teď vymýšlím bláznivá dobrodružství, která žabáci zažijí na planetách Sluneční soustavy, je to svým způsobem návrat ke kořenům.

Obsahují Žabarádi jeden celistvý příběh, nebo je kniha členěna na více povídek?

Obsahují vlastně oboje. Skládají se ze třinácti samostatných příběhů, přičemž každý je samostatnou pohádkou před spaním. Všechny dohromady pak tvoří jeden souvislý děj. S manželkou čteme dětem skoro od narození, bez pohádky na dobrou noc by ani neusnuly, takže jsem knížku napsal tak, aby byly kapitoly dlouhé právě tak akorát na jedno čtení na dobrou noc.

Jaké ohlasy zatím na knihu zaznamenáváte? Jak se líbila vašim dětem?

Jsem moc rád, že knížka se líbí. Píšou mi čtenáři, že si jejich děti žabáky oblíbily a kdy prý bude pokračování. To mě samozřejmě těší. Největší radost mi ale udělalo to, že se do nich zamilovaly moje vlastní děti. Knížku už slyšely vyprávět alespoň šestkrát před vydáním, kdy jsem ji louskal z mobilu a zanášel jejich postřehy a připomínky (když třeba nerozuměly nějakému složitějšímu slovu), a pořád je to ještě baví. Když vzal Honzík Žabarády do školy, aby se svým spolužákům-prvňáčkům pochlubil, co pro něj tatínek napsal, to jsem byl fakt pyšný.

Jak se vám psala kniha pro děti?

Psala se mi dobře, člověk ale nemůže polevit, říct si, že mu děti něco odpustí. Neodpustí. Naopak, udržet jejich pozornost je těžší, pořád se musí něco dít. Navíc se musíte vyjadřovat jednodušeji, jasněji, to vás alespoň jako autora nasměruje ke stručnosti, výstižnosti. Škrtání v rukopisu je ještě důležitější než u jiného textu. No a pak do toho potřebujete humor, dobré nápady a zábavné postavy.

Přemýšlel jste o tom, že budete v psaní literatury pro děti pokračovat i v budoucnu?

Počítám s tím, že napíšu ještě přinejmenším jednu knížku Žabarádů. Na té zrovna pracuju. Žabáci v ní budou řešit ztroskotání ve vesmíru, takže to bude zase dobrodružné. A taky bych rád, aby se děti z knížky zábavnou formou dozvěděly i spoustu zajímavosti o světě, který nás obklopuje.

-Michaela Petráková-