K dobovému nábytku mě přivedl historický šerm

Co vás motivovalo, abyste se začal věnovat tomuto řemeslu profesionálně?

Ke své práci jsem se dostal přes zájem o historii a historický šerm. V  té době jsem opouštěl své staré zaměstnání a všiml jsem si, že je v šermířských kruzích poměrně velká poptávka po táborovém středověkém nábytku. Samozřejmě že tu již nějací výrobci byli, ale myslím si, že to nikdo z nich nedělal jako svoji primární profesi. Rozhodl jsem se tedy zariskovat a využít svoje znalosti ze studií uměleckého truhláře a prakticky  od nuly vybudovat dílnu.

Specializujete se na konkrétní historické období, případně lokalitu?

Primárně se věnujeme středověku. Přes raný středověk až po ten pozdní. Dělali jsme i repliku kolébky z  Pompejí či nábytek pro třicetiletou válku nebo napoleoniku. Občas děláme i zakázky modernější, pokud je to z masivu.

Snažíte se, aby byl nábytek co nejvíc dobově přesný, nebo si do něj dovolíte vtisknout i určitou autorskou licenci?

Nábytek do historických táborů určuje primárně jeho užití. Například stoly a lavice musí být plně rozkládací z  důvodu snadného převozu, ale zároveň musí konstrukčně a hlavně vzhledově vycházet z originálů či iluminací. V tomto případě se pár věcí samozřejmě musí upravit. Hlavně váhy, například u truhel. Co se týče nábytku do hradů, tvrzí a muzeí, tak tam se již vychází z  originálů a případně vyobrazení.

Pracujete sám, nebo rozvíjíte spolupráci s dalšími řemeslníky a dílnami?

Spolupracujeme s několika kováři, kteří nám dodávají kování, hřebíky, panty a zámky, například na truhlice. Také jsme nedávno využili služeb velice šikovného kolegy soustružníka.

Kde všude může veřejnost vaše výrobky vidět?

Řekněme, že na většině historických akcí, ať jsou to křesla, stoly, truhlice, police, stoličky, lavice, dřevce, násady na všemožné zbraně nebo třeba korpusy štítů. Ty byly ve středověku dřevěné a  například pavézy a litevky dodáváme většinou my.

Máte nějaké konzultanty, s nimiž se radíte ohledně historické přesnosti, když replikujete nějaký konkrétní kus?

Konzultanty máme občas v  podobě zadavatele, například kurátora muzea či kastelána. Jinak spoléháme na vlastní studium literatury, obrazových materiálů a podkladů. Mimoto čerpáme z internetu od kolegů a odborníků z celého světa.

Je o tento typ nábytku zájem i v běžných domácnostech?

Ano. Máme své zákazníky, kteří si v dobovém stylu vybavují třeba i celé domy. Jindy je to dar pro nadšence do historie a někdy díky praktickému rozkládání poslouží i jako luxusnější nábytek na terasu k domu.

Jak velká konkurence je v tomto řemesle v Česku a na Slovensku?

Osobně vím o třech dalších lidech, kteří se tomu věnují. Jsou to kolegové a nepovažuji je za konkurenci, každý se zaměřujeme trochu na něco jiného a spíše je rád doporučím, než že bych s nimi vedl nějaký hloupý konkurenční boj. Práce je hodně pro nás všechny

Na jaké nejzajímavější zakázce jste dosud pracoval? Případně na kterou jste nejvíc hrdý – řekněme z pohledu časové či řemeslné náročnosti?

Každá zakázka je svým způsobem specifická. Asi největší byla pro Trenčínský hrad. Tam jsme dělali sto křesel a dvacet stolů. Aktuálně třeba pracujeme na zakázce pro jeden francouzský hrad. Tu považuji za zatím nejprestižnější. Jinak jsme pracovali na zakázkách pro mnoho hradů a  muzeí, ale hlavně rádi a stále děláme výrobky pro naše šermířské kolegy. To je zkrátka alfa a omega naší práce.

Máte nějaký vysněný projekt, který jste dosud nezrealizoval, ale jednou byste chtěl?

To je dobrá otázka. Upřímně, zatím jsem dosáhl všeho, co jsem si kdy vysnil. Když jsem se v roce 2014 pokoušel o první kusy v malé, naprosto nevybavené dílničce, ani by mě nenapadlo, že budu jednou dělat zakázky pro historické památky na evropské úrovni.