Jsme lidé a lidmi máme zůstat

Ve svatojakubské farnosti v Brně působíte od srpna roku 2019, nastoupil jste tedy krátce před vypuknutím pandemie covidu-19. Jak jste se vyrovnal se vzniklou situací? Jaký dopad mělo toto přibližně dvouleté období na farnost a věřící?

Bylo to něco zcela nového. Učili jsme se za pochodu, co s tím. Nikdo z  nás pochopitelně nezažil, že by nebyly možné veřejné bohoslužby. Aspoň jsme nabízeli možnost přijetí svatého přijímaní nebo osobního rozhovoru. Potom byl dlouhou dobu omezen počet účastníků bohoslužeb. Velkou výhodou bylo, že kostel sv. Jakuba je velmi prostorný, a tak omezení počtu příchozích nebylo oproti jiným místům tak velké. Někteří lidé se s tímto obdobím vyrovnávali těžce, ale podařilo se udržet jádro farnosti. Samozřejmě však došlo k  úbytku věřících, především starších. U středních ročníků nebo mladých rodin výraznější rozdíl nevnímám. Někteří lidé přiznávají, že se až teď vracejí k normálnímu fungování v komunitě.

Měla pandemie dopad i na finanční stránku hospodaření farnosti? Nebo na změnu návyku v poskytování příspěvku?

Samozřejmě se to projevilo v úbytku darů od věřících. Zároveň jsme ale měli i menší výdaje. Klasické kostelní sbírky fungují stále. Přidaly se příspěvky formou online plateb, které jsou čím dál častější a do budoucna budou přibývat. Před Vánocemi jsme v kostele nainstalovali platební terminály, na kterých lze snadno platit platební kartou. Jsou na nich přednastaveny platby 100, 300 a 500 Kč, ale lze zvolit libovolnou částku. Je to výhodné zvlášť pro turisty, kteří nám chtějí přispět na opravy.

Jak je vám blízký příběh svatého Jakuba staršího, kterého Ježíš tituloval „synem hromu“?

Měl jsem možnost působit dva roky v kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře, shodou okolností také gotického slohu. Osud svatého Jakuba je mi velmi blízký, protože Jakub byl normální chlap, rybář, který si nejprve myslel, že po Ježíšově boku udělá kariéru. Představoval si, že Ježíš vyžene Římany, chopí se moci a on získá nějaký dobrý „flek“. Zjišťuje ale, že nic takového se nestane. Skrze zhroucení svých představ o velikonočních událostech prochází proměnou, kdy objeví, kým skutečně Ježíš je. V tomto příběhu spatřuji krásnou paralelu s jakoukoli životní cestou a její nepředvídatelností. Cesta je o hledání, nalézání a o odvaze jít dobrým směrem, i když jsou s tím spojeny těžkosti. Tím je mi Jakubův příběh velkou inspirací.

Se svatým Jakubem se pojí i svatojakubská pouť do španělského města Santiago de Compostela v Galícii, která shodou okolností vede přes kostel sv. Jakuba. Šel jste někdy svatojakubskou pouť?

Mým cílem bylo jít tuto pouť v mezičase, kdy skončím v armádě jako vojenský kaplan a než začnu znovu působit ve farnosti. Bohužel k tomu z několika důvodů nedošlo. Každopádně bych rád nějakou svatojakubskou pouť vykonal. Doufám tedy, že kus cesty půjdu, ideálně závěr poutě, několik set kilometrů k hrobu svatého Jakuba do Santiaga Španělskem, případně vyrazím z Porta v Portugalsku. Putuji rád a symbol cesty je mi velmi blízký.

Bohoslužba v katedrále v Santiagu de Compostela začíná o svátku sv. Jakuba podívanou, z níž se tají dech. Chtěl byste ji zažít na vlastní oči?

Určitě bych rád viděl tu obrovskou kadidelnici, jak se kolébá kostelem. Z pozice víry však nejsou důležité vnější efekty, jde především o vnitřní prožívání. Ovšem i hezké vnější skutečnosti mohou člověku pomoci k vnitřnímu zážitku. Toto jsem si uvědomil, když jsem sloužil v  armádě. I vojenské ceremonie mají hluboký smysl a člověka mnohdy velice pozitivně ovlivňují.

Načal jste téma svého působení coby vojenský kaplan. Kdy jste sloužil v armádě a byl jste na misi?

Jako vojenský kaplan jsem působil v armádě od roku 2005 do konce roku 2018. Na misi jsem byl  jen jednou v Kosovu, od ledna do července roku 2007.

Jaké to je být vojenským kaplanem na misi?

Velmi záleží na tom, s kým na misi jste. Já jsem tam byl s vojáky z brigády rychlého nasazení. Musím říct, že to pro mě byl, co se týče vztahů s kolegy vojáky, velice hezký půlrok. Samozřejmě byl v něčem vnitřně náročný. Byl jsem tam v době, kdy už nehrozilo bezprostřední nebezpečí, ale intenzivně jsem cítil obrovskou nenávist mezi Srby a kosovskými Albánci. Vnímat, jaké bariéry a jak hluboký rozkol mezi lidmi válka způsobila, bylo někdy těžké a skličující. Obecně má být kaplan lidskou oporou vojáků, má přinášet lidský rozměr. Kde je zájem, tam je kaplan k dispozici i pro náboženskou službu, pravidelně jsem na misi slavil bohoslužby. Myslím, že v naší armádě přijímají vojáci roli kaplana velmi dobře. Osobně jsem vždy vnímal důvěru a respekt i od lidí, kteří nebyli nábožensky založeni. I drsný voják je v prvé řadě obyčejný smrtelník, který také potřebuje „pohladit po duši“.

Jak v této souvislosti vnímáte současný konflikt na Ukrajině?

Často nad tím přemýšlím. Konflikt na mě působí velice silně, nemyslel jsem si, že bych něco takového mohl ještě ve svém životě zažít. Dotýká se mě nesmírné utrpění civilistů. Zaobírám se otázkami dalšího vývoje konfliktu, jaký vztah ve výsledku bude mezi Rusy a Ukrajinci. Neznámých, které vzbuzují v lidech úzkost, je mnoho. V osobních rozhovorech s lidmi se často setkávám s obavami, strachem a pocitem úzkosti.

Kostel sv. Jakuba je od 11. dubna letošního roku uzavřen pro bohoslužby kvůli rekonstrukci. Můžete říct, jaké opravy kostel čekají?

Kostel prošel opravou v letech 2015 až 2016, kdy se opravoval interiér v souvislostí se špatnými rozvody elektřiny. Již tehdy vnímal tehdejší farář Václav Slouk se spolupracovníky další spoustu nedostatků, které by se měly odstranit. Proto byla v roce 2017 podána žádost o dotaci do Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), která se soustředila na opravu střechy, krovu, kamenných prvků a gotických oken. Lákadlem pro turisty by mělo být zpřístupnění věže kostela s novou vyhlídkou v její báni. Projekt byl zařazen mezi náhradníky a nevypadalo to příliš slibně, ale v září 2020, tedy už za mého působení, přišla nabídka, že bychom mohli do programu vstoupit. Rozhodli jsme se do toho jít, i když kvůli rostoucím cenám musel být původní projekt značně přepracován. Přiznávám, že současné zvyšování cen stavebních materiálů i prací je pro nás někdy noční můrou. Největší výzvu představuje oprava gotických oken, u kterých se bude renovovat ostění a okna dostanou nové výplně, zvenčí bezpečnostní sklo a zevnitř jednoduché vitráže ve dvou jemných odstínech žluté barvy. Práce na oknech jsou hlavním důvodem uzavření kostela pro bohoslužby.

Rekonstrukce by měla trvat do konce roku 2023. Jakým místem by pak měl být kostel sv. Jakuba?

Chtěli bychom, aby byl otevřený široké veřejnosti. Sv. Jakub má svoje kouzlo i pro ty, kteří nejsou „kosteloví“. Lidé si do něj chodí i jen tak posedět, zklidnit se, urovnat myšlenky. Rádi bychom zde pořádali koncerty nebo podobné akce, které pohladí po duši, jako byl například koncert Gregoryho Portera v prosinci minulého roku.

Kde probíhají bohoslužby, když je kostel uzavřen?

Působíme v kostele sv. Tomáše a v jezuitském kostele.

Jak trávíte svůj volný čas?

Rád sportuji, s bývalými kolegy vojáky hráváme florbal. Dále běhám, jezdím na horském kole a věnuji se vysokohorské turistice. Chodím také za kulturou, třeba do Městského divadla Brno. Zároveň občas navštívím pořádný rockový koncert. O Velikonocích jsem v  kázání zmínil slavné album The Wall skupiny Pink Floyd. Po mši jsem se s mírnými obavami, zda jsem neuvízl někde v pravěku, ptal 18letých děvčat, jestli tuto hudbu znají, a byl jsem mile překvapen, že ano