Dobrá nálada pomáhá mozku i tělu

Kdy se vám naposledy nechtělo ani trochu smát?

Nedávno jsem slíbil, že napíšu odborný text o tom, jak má lékař oznámit pacientovi nepříznivou zprávu. Sehnat si podklady a přemýšlet o tom bylo sice užitečné, ale ne právě veselé.

Je pro člověka konstantně dobrá nálada přirozená?

Neznám nikoho, kdo by měl dobrou náladu celoročně a ve dne i v noci. Dobrá nálada je příjemná chvíle odpočinku pro mozek i tělo. Často používanými způsoby, jak si dobrou náladu navodit, jsou úsměv a smích. Víte, kdy se lidé nejčastěji usmívají? Podle jednoho amerického profesora psychologie je to při běžném společenském kontaktu. Řeknou si třeba „ahoj“ a usmějí se. Je to záměrně navozený úsměv, ale i ten pomáhá a zlepšuje vztahy.

V čem je vaše knižní novinka 300 úsměvů pro lepší život jiná než předešlé publikace, například než Léčivá moc smíchu z roku 2010?

Léčivá moc smíchu vyšla poprvé v  roce 2002 a pak v mnoha opakovaných vydáních. 300 úsměvů pro lepší život je novinka a pojednává hlavně o úsměvu. Usmíváme se často, smát se na plné kolo není až tak běžné. Úsměv lze přirovnat k jorkšírovi. Tenhle pejsek je velmi skladný. Někdy vídám dámy, jak si vezou tyhle miláčky v autobuse v tašce, z níž kouká jenom chlupatá hlavička. Dobrman by se jim do tašky nevešel. V knize 300 úsměvů pro lepší život najdou čtenáři praktické návody, ale i zajímavosti, třeba jak se usmívají slavní lidé nebo jak se usmívala Mona Lisa. Jednou jsem přednášel učitelům jógy. Byla mezi nimi i osmdesátiletá paní. Řekl jsem tehdy: „Usmívat se můžeme i pět minut před smrtí. Alespoň budeme vypadat v  rakvi lépe.“ Podíval jsem se na přítomné a trochu zatrnul, jestli jsem to nepřehnal. Ta osmdesátnice se zasmála a řekla: „Vždyť je to pravda.“ Nedávno jsem při cvičení jógy na oddělení pro závislé ženy poznamenal: „Jestli chcete působit dobře na okolí, tak zapomeňte na kosmetiku. Stačí abstinovat a více se usmívat.“ „No dovolte,“ ozvala se jedna paní, „já jsem kosmetička s maturitou!“ Já na to: „Až zákaznice vylepšíte, tak jim řekněte, ať se usmívají. To bude dokonalé.“

Závislostem už se věnujete několik desetiletí. Co se ve vašem oboru za tu dobu nezměnilo, a co je naopak v posledních letech jiné než dřív?

To nejpodstatnější se odehrálo ještě před tím, než jsem se narodil. Byl to vznik organizace Anonymních alkoholiků a jí podobných. V  Praze i v Brně se, pokud vím, scházejí denně. Znám lidi, kteří tam v  počátcích své abstinence opravdu denně chodili. Není třeba se předem objednávat, funguje to, je to zdarma a opravdu anonymní. Ve druhé polovině 20. století se objevily uži - tečné postupy, jak posilovat motivaci ke střízli - vosti. Lze také zmínit nové psychoterapeutické techniky, které pomáhají předcházet recidivám.

Prosazují se v adiktologii trendy, které by třeba slavný docent Jaroslav Skála, rovněž specialista na závislosti, jen stěží akceptoval?

Docent Skála byl člověk otevřený vůči novým myšlenkám a postupům. Když se něco zajímavé - ho ve světě objevilo, vyzkoušel to i v našich pod - mínkách. Takový by zůstal i dnes. Vím to, protože jsem s  ním spolupracoval. Jako začínající lékař jsem za ním přišel a nabídl mu, že jeho pacienty vyléčím ze závislosti cvičením jógy. Nevyhodil mě, ale nechal mě, ať to klidně zkusím. Jógu cvičím s pacienty dodnes, i když už vím, že léčení závislosti není zase až tak jednoduché.

Je dnes ústavní léčba „mírnější“ než třeba v 70. a 80. letech?

To nejhorší v životě závislého člověka se neodehrává při  léčbě, ale před tím, než se k  ní odhodlá. Když se dotyčný začne léčit, velmi si od - dechnou i jeho příbuzní. Být závislý často spolyká veškerý čas. Je to práce ne na jeden, ale na dva nebo na tři pracovní úvazky. Pravda, někdo byl možná zvyklý na komfortnější prostředí. Jeden náš pacient řekl žertem svému kolegovi, který si na něco stěžoval: „Tvoje chyba, nevybral sis správnou rekreaci.“

Do jaké míry je oprávněné tvrzení, že alkoholismus je nemoc jako každá jiná?

Žádná nemoc není stejná jako ty ostatní. Jestli slovem „alkoholismus“ míníte závislost na alkoholu, tak to není jediný ani největší problém, který alkohol působí. K  těm dalším patří nádory, úrazy, jaterní nemoci, násilné jednání atd. Nedáv - no zabil opilý řidič náklaďáku v Bratislavě pět lidí. Ten řidič nemusel být na alkoholu závislý. Jestli se ptáte na podíl zavinění u závislostí, ten je pří - tomen u většiny nemocí. Uvažte třeba vztah mezi kouřením a rakovinou plic nebo mezi zbytečným riskováním a úrazy

Vyvíjí se nějak přístup většinové společnosti k alkoholismu a alkoholikům?

Jestliže závislý člověk abstinuje, zlepšují se jeho rodinné i pracovní vztahy. Z  hlediska nadřízených je lepší vzít zpět do práce abstinujícího závislého člověka než přijmout někoho nezapracovaného. Navíc ten nový pracovník může být také závislý, jen si to nepřiznal a neabstinuje.

Pomáhá se stigmatizací závislostí úspěch knih typu Zápisníku alkoholičky?

Nejlepší jsou dobré příklady. To je také jeden z  důvodů, proč si vážím organizace Anonymních alkoholiků. Začátečník se tam setkává s  těmi, kdo abstinují řadu let. To ho motivuje a vzbuzuje naději.

Co nám vlastně říkají tvrdá data o tom, jak se v Česku vyvíjí počet lidí, kteří mají problém s alkoholem?

Údaje o těch, kdo se léčí, mnoho neříkají. Někdo se léčí svépomocí. Svépomocné materiály jsou volně dostupné na www.drnespor.eu a jsou tam i materiály pro příbuzné a pro rodiče. Jiní lidé využívají Anonymní alkoholiky. Mnozí se neléčí vůbec. Nejspolehlivější data se týkají spotřeby alkoholu a ta mírně poklesla. Důvod k jásotu to ale není, protože je stále vysoká.

Víme už, jak se v tomto směru propsala do české společnosti pandemie covidu-19 s lockdowny a dalšími omezeními?

Podle kolegy Dr. Csémyho se objevily dva typy reakcí. Ti, kdo pili už před pandemií hodně, pili během ní ještě víc. Ti, kdo se před ní chovali zdrženlivě, pili za pandemie méně nebo začali abstinovat. Důvodem byl pravděpodobně jejich odpovědnější přístup ke zdraví.

Hodně se teď řeší jistý stupeň legalizace marihuany, opatrně se hovoří také o jiných návykových látkách. Co si o tom myslíte?

Jestliže k tomu dojde, situaci to zhorší. I když bude stanovena věková hranice, drogy se budou snadněji dostávat k nezletilým, podobně jako se to dnes děje u alkoholu. Marihuana má u dospívajících ještě větší rizika než u dospělých. Mohou se po ní objevit například psychotické a depresivní stavy, sebevražedné tendence a poškození mozku.

Na konci srpna jste oslavil 70. narozeniny. Jak jste tuto oslavu coby abstinent pojal?

Toho dne byla středa a já pracoval v nemocnici, kde mám ještě malý úvazek. Pak jsem si připravil čaj, ale to dělávám i jindy. Na svém narození nemám pražádnou zásluhu. Logičtější než bujaře jásat, je vděčně vzpomenout na své rodiče. Je docela možné, že okázalá oslava narozenin má přehlušit něčí nepříjemný pocit, že stárne. Tenhle problém nemám. Udělal jsem v životě nějakou tu chybu, ale v zásadě jsem žil dobře. Jak dlouho v tom budu pokračovat, o tom rozhodne nejvyšší velení někde nahoře. Já to přijmu. Doufám, že s úsměvem.