Designér vám ušetří peníze i nervy
Rekonstrukce bytu 4+kk na 5+kk, renovace přízemí rodinného domu, rekonstrukce předzahrádky. To je jen pár projektů, které měla na starosti brněnská interiérová designérka Ana Alačkova. V obsáhlém rozhovoru nám přiblížila svou cestu k uplatnění se ve vysněném oboru a své povolání nahlédla z mnoha zajímavých úhlů.
Ještě v rodné Jugoslávii jste studovala stomatologii. To nezní jako předpoklad k uplatnění se na poli interiérového designu…
Studovala jsem koncem osmdesátých let. Tenkrát bylo povolání designéra známé asi stejně jako povolání IT experta. Kdybych doma řekla, že mě opustilo nadšení z medicíny a že po střední zdravotnické škole budu pokračovat úplně jiným směrem, nejspíš bych se nesetkala s pochopením. Bylo by mi hezky vysvětleno, že se mám držet skvělého civilního povolání a že vlohy pro „čančání“ polštářků mohu uplatnit, až si budu jednou zařizovat vlastní domácnost. Máte pravdu, ideální předpoklad to nebyl. I když umělecký základ ano, zkusil jste někdy vymodelovat zub?
To se mi zatím nepoštěstilo, ale chápu, jak to myslíte. Na svých webových stránkách píšete, že jste se s designem „potkala“. Můžete být trochu konkrétnější?
V určitém životním období jsem potřebovala jistou formu naplnění, a tak jsem se rozhodla otevřít šuplík „odloženo na neurčito“, vytáhnout složku „design“ a hledat cestu, jak se k němu dostat. Některé odbočky byly slepé, na některých se schovával diamant. Zda o něj zakopnu, jsem nevěděla. Každopádně jsem „zakopla“ o školu interiérového designu, kterou jsem úspěšně dostudovala. Pak jsem už jen pilně pracovala na tom, aby můj designový diamant měl co nejvíc karátů. Samozřejmě že jsem začínala asi jako většina lidí z oboru. Navrhovala jsem kamarádům, známým. Jako odměnu jsem dostávala domácí zeleninu, med, kořalku a spoustu díků. Měnila jsem interiér u nás doma. Zkoušela barvy a doufala, že mi rodina nesebere klíče od bytu. Až do okamžiku, než se objevily projekty naprosto cizí, projekty složité, projekty rychlé, projekty s příběhem. Všechny vyřešené k naprosté spokojenosti!
Dá se říct, že vás některé aspekty tohoto oboru bavily odjakživa?
To nedokážu posoudit. Zájem o interiérový design jsem brala jako součást mého života. Kupovala jsem si časopisy a sledovala tematické televizní pořady. Během častých zahraničních cest jsem vždy toužila po tom, podívat se do příbytků místních, abych zjistila, jak bydlí. Možná mě tento fakt někdy zajímal víc než památky. Dokonce jsem „překopala“ developerský projekt, když jsme s manželem kdysi kupovali byt. Díky tomu máme místo 3+kk byt čtyřpokojový.
Jak byste náplň své práce popsala absolutnímu laikovi? Předpokládám, že od úvodního návrhu k jeho realizaci vede docela spletitá cesta.
Asi bych nepoužila výraz spletitá. Je to proces podobající se živému organismu. Vzniká, roste, vyvíjí se, překvapuje, občas má svou hlavu. Dlouho jsem nevěděla, jak popsat můj osobitý způsob práce. Pak jsem narazila na výrok známého francouzského designéra a návrháře Christiana Liaigra. Řekl: „Design interiérů – to je hluboké ponoření se do toho, co v něm bude člověk dělat každý okamžik každého dne. Kam pověsí malý ručník? Kam bude odkládat mobil a co vše si dá na noční stolek? O tom přemýšlím už v první fázi projektu“. Přesně tak vystihl náplň mé práce. Na co je vám úžasná předsíň, když nebudete mít kam položit klíče? Na co je nádherná sedačka, když na ní budete sedět jako na nádraží? Na co je kuchyň za milion, když se vám do poličky nevejde váš oblíbený papiňák? A o tom to je! Zda bude cesta od návrhu k hotovému dílu krátká, či dlouhá, více, či méně složitá, to záleží na rozsahu prací. Důležité je provést klienta celou realizací, tak aby zapomněl na onu složitost procesu a z výsledku měl jenom radost. A o to se snažím. Všímám si jeho způsobu života. Pozorně poslouchám. Pečlivě zapisuji vše, co zazní. A tím vším tvořím základ úspěšného projektu. Nikdy nikomu nevnucuji dobré nápady, něco, v čem se klient nebude cítit nebo si tím nebude jistý. Někdo je schopný sdělit svou představu během pár minut, někdo má celou složku různorodých inspirací, někdo tu představu nemá vůbec, proto s klientem na návrhu spolupracuji až do okamžiku, kdy ucítím jeho upřímnou spokojenost. Pak teprve přistupujeme k realizaci.
Proč by se měli lidé zajímat o promyšlenost uspořádání svých příbytků? Hádám správně, že důležitý je i psychologický rozměr bydlení?
Interiér je také o vjemech a ty jsou úzce spjaté s psychikou. Zkuste spát v místnosti bez oken nebo mít v obývacím pokoji lustr s teplotou 6000 K. Újma na psychickém zdraví na sebe nenechá dlouho čekat. Někdy se v daném prostoru cítíte divně a ani nevíte proč. Může to být vyvolané i nevhodně otočenou sedačkou, ze které nemáte přehled o dění v místnosti. Moc otevřených poliček může vyvolat dojem nepořádku, který vás může znervózňovat, o barvách nemluvě. Červenou barvu záměrně používají některé restaurace s rychlým občerstvením. Podporuje totiž chuť k jídlu. Psychologický rozměr bydlení by v designu měl mít jednu z nejvyšších priorit.
Které vlastnosti by měl každý příbytek mít, ale zdaleka to nebývá pravidlem?
Měl by vám dělat radost, měl by být místem, kam se rádi vracíte, měl by být prostorem, na který budete pyšní a kde se budete setkávat s rodinou a přáteli.
Věnujete se výhradně domácnostem, nebo se na vás obracejí třeba i majitelé firemních prostor?
Pracuji převážně na rezidenčních projektech. S jakými požadavky a přáními vás vlastně klienti nejčastěji oslovují? Všichni chtějí mít funkční a designový interiér. Požadavky jsou různé. Od řešení projektu před výstavbou či rekonstrukce starého bytu až po návrhy dětských pokojů nebo dekorování stávajícího prostoru.
Stále je docela zakořeněná představa, že řešit design svého bydlení si mohou dovolit jen lidé, kteří dejme tomu nemají hluboko do kapsy. Tak už to ale úplně není, že?
Samozřejmě že ne. I když možná ano, pokud oslovíte někoho, kdo navrhoval obývací pokoj královně Alžbětě. Jisté rozpětí cen na trhu je a na naše služby tabulky neexistují. A ani nemohou. Design je tak trochu i umělecká práce a způsob fungování každého z nás je naprosto odlišný, což ovlivňuje i výši finanční odměny. Každopádně i když se to na začátku nezdá, designér vaše peníze šetří. Jen spočítejte čas a peníze, které promarníte vyhledáváním na internetu či návštěvou obchodních domů. My spoustu práce odvedeme za Vás. Máme přehled o nabídce na trhu, jsme vybavení vzorníky materiálů, víme, kde jsou jaké slevy. Také se díky předem připravenému návrhu vyvarujete akcím pokus-omyl, což vám ušetří nejen peníze, ale i nervy.
Uvedu příklad z praxe. V rámci jedné opravdu rozsáhlé rekonstrukce jsem trvala na včasném pořízení materiálů a zařizovacích předmětů i přes to, že času bylo ažaž. Bylo mi jasné, že se nacházíme v nevyzpytatelné době a že co platí dnes, zítra už platit nemusí. Klient naštěstí souhlasil, a tak jsme ve finále ušetřili přes půl milionu korun. Tato akce byla možná jen díky tomu, že jsem u dodavatelů, se kterými spolupracuji, osobně domluvila, že nám objednané zboží budou skladovat až do okamžiku montáže. U sedačky to byl skoro půlrok. Běžný občan by takové podmínky vyjednal stěží.
Ještě bych dodala, že jeden z nejlepších způsobů výběru designéra je doporučení od někoho, kdo služby již využil a byl spokojen. A nebojte se absolvovat úvodní schůzku.
Když o vás před pár lety natočila krátký medailonek Česká televize, hovořila jste o tom, že se kromě designu živíte i veterinářstvím. Už to neplatí?
Moje práce na veterinární fakultě se pár let prolínala s prací designéra. Až do okamžiku, kdy jsem to přestala časově zvládat. Projektů bylo čím dál více, některé byly na druhém konci republiky. A tak jsem vystoupila z komfortní zóny a vyměnila smlouvu na dobu neurčitou za divokou jízdu plnou akce, výzev a vzrušení. Nelituji, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě udělala.
Máte ve svém oboru nějaké vzory?
A stává se vám případně, že sama inspirujete další mladé designery? Miluji období funkcionalismu. Mladou generaci se snažím inspirovat svým postojem k práci a životu.
je interiérová designérka s dlouholetou praxí. Má za sebou spoustu úspěšných projektů a spokojených klientů. Je členkou Czech Deco Teamu. Publikuje v designových časopisech. Zúčastnila se spousty projektů, vedení workshopů a školení. Sleduje aktuální trendy na výstavách po celém světě. S Českou televizí natočila pořad o bydlení Bydlet jako… na milimetru. Více se o její tvorbě dozvíte na jejích oficiálních webových stránkách a na sociálních sítích.