Cesta správného chlapce

Hlavním hrdinou příběhu je Mirek Trojan, jehož otec, armádní důstojník, syna jednoho večera vyzve, aby se dal ke skautům, protože cítí, jak málo času synovi kvůli své práci věnuje. Ostatně i tento rozhovor trvá jen několik málo „nutných“ minut. A přitom by z něj chtěl mít „chlapce správného, zdravého, schopného a čestného“. Netuší, že se Mirek pro vstup k junákům právě toho dne sám rozhodl.

Je totiž členem party, v níž platí hierarchické uspořádání, a dokud do ní nepřišel starší a dominantní učeň Ondra, byl právě Mirek tím nejstarším, který si „užíval“ přirozený obdiv dvou mladších kamarádů. Jenže s Ondrou se všechno změnilo. Studijně založený Mirek jeho náladovostí i hrubostí trpí. Také se těžko vyrovnává s tím, že už není vůdcem party. Proto aby opět jaksepatří zazářil, nabídne se, že na chvíli vstoupí do junáckého oddílu a ukradne tam stan, aby pak s partou mohli jezdit na výlety.

Jenže to, co se z počátku jevilo jako snadný úkol, totiž okrást „jakési neznámé skauty“, se změní v břemeno ve chvíli, kdy pozná nejen nekonečně pestrou činnost Devadesátky (jde o název i číslo oddílu zároveň), ale hlavně zjistí, že touha vyniknout zde je úplně jiná, než jakou doposud pocítil. Zpočátku se sice dál snaží stýkat i s bezcílně existující partou, ale postupně zjišťuje, že nedokáže svůj cíl splnit, natož se do party vrátit.

Ano, i v Devadesátce se občas dějí rozepře, ale ty souvisejí s upřímnou kamarádskou soutěživostí a prostým dospíváním. Dospělý vůdce oddílu Tapin (předobrazem je sám autor) mluví s chlapci jako se sobě rovnými a svou přirozenou autoritou i zkušenostmi je vede tak, aby mezi nimi vládla kázeň i pohoda.

Zato z Ondry se pro Mirka stává noční můra, když jej nelítostně, až chladnokrevně pronásleduje, jen aby od něj stan získal – ber kde ber. A to bez ohledu na to, zda se Mirek do party ještě vůbec chce vrátit.

Také čtěte

Stíny ve Stínadlech

Poslední část Stínadelské trilogie. Možná její nejslabší. O čem taky ještě psát? Vždyť záhada...

Doslova strhující vyprávění, kdy je hlavní hrdina pronásledován „minulostí“ a zároveň nadšen novým způsobem života, vrcholí na táboře. Tady Mirek i vlivem každodenního kontaktu s ostatními chlapci, s nimiž se dosud setkával jen na družinových schůzkách či oddílových výpravách, téměř zapomene na svůj slib partě a naplno se oddává skautování.

Stín na radostné chvíle vrhne až nečekaná „návštěva“ a podivné chování Jiřího, Mirkova nejlepšího kamaráda, jenž mu byl zpočátku v Devadesátce vzorem. Ale ani to nepřehluší Mirkovu touhu složit skautský slib a stát se tak řádným chlapcem a členem Devadesátky.

Jaroslav Foglar psal tuto knihu v nejisté době druhé světové války, kdy nevěděl, zda román vůbec vyjde. To se sice podařilo ještě na Vánoce roku 1940, ale záhy došlo k jejímu stažení z prodeje.

První vydání doplnil svými černobílými, spíše lyrickými ilustracemi ukrajinský malíř Myroslav Hryhorijiv, skrývající se pod tajemným pseudonymem Mariquita. Vydání v Albatrosu opatřil výpravnými a barevnými kresbami animátor Marek Pokorný. To napovídá i tomu, co je patrné až z jejich důkladnějšího zkoumání, a sice že vznikaly ve virtuálním prostředí počítačového programu. Přesto se nedá úplně říct, že by byly nějak umělé, spíš jen digitálně přesné.

Přílohou je tentokrát hra, kterou hrají hrdinové románu. Tady je sice zjednodušená, ale navíc s výzvou pro čtenáře.