Jana Čuříka - Alter ego
Jménem Městského divadla Brno vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Jana Čuříka s názvem Alter ego, která se uskuteční ve středu 6. listopadu 2024 v 16.00 hodin v Galerii Jefa Kratochvila v 1. patře Činoherní scény MdB.
Výstavu zahájí sám autor.
Slovo autora:
Moje rodná obec je Horní Suchá ve Slezsku. Místo pro klidný život generací havířských rodin kolem jámy Barbora; od doby, kdy nás vyhnali Poláci při záboru Těšínska pouze vzpomínka. Bez stálého bydliště při nutnosti vzdělání jsem navštěvoval obecnou školu v Bašce, měšťanku ve Frýdku a devítiletku ve Zlíně. Po ukončení základní školy jsem nastoupil u Bati a vyučil se ručním ševcem. Na střední škole kožařské jsem studoval až do doby, kdy rodinné poměry mě přiměly přerušit studium.
Tak ještě před dovršením dvaceti let jsem byl ve Vítkovických železárnách zaměstnán jako nekvalifikovaný dělník. Po dálkovém studiu na strojní průmyslové škole mně maturitní vysvědčení zajistilo zařazení jako THP (technickohospodářský pracovník) na různých pozicích. Nakonec, po třiceti osmi letech služby, jsem podal výpověď. Byl čas změnit způsob života ještě v produktivním věku.
Alter ego:
Volná tvorba byla cíl, jen s mantinely možností. Jsem člověk dvacátého století, pod vlivem kulturních proudů a způsobu života té doby. Hledal jsem oporu v minulosti, když takzvané angažované umění bylo v rozporu s volným projevem. A tak, po sametové revoluci, jsem v roce 1992 přijal nabídku stavební firmy, abych se myšlenkově i tvůrčím projevem vzdálil od zmatků na kulturní scéně a šel za svým cílem daleko na východ. Ptal jsem se v nedozírném prostoru kazašské stepi, co inspirovalo Borodina ke složení symfonické básně In the Steppes of Central Asia. Jeho genius vystačil se starými ruskými bájemi v pohodlí Petrohradu nebo Moskvy. Já v zimě mrzl (minus 35), v létě si užíval 40 stupňů Celsia, ale namaloval čtrnáct obrazů v terénu, kde se proháněli Polovci. Pracoval jsem pro Valašské muzeum v přírodě, Slezské divadlo Opava, ArtCentrum Praha, GEM ART PRODUCTION Ostrava, Památník Raškovic, interiéry majitelů kaváren v Ostravě a na Valašsku. Vše pro získání prostředků k volné tvorbě. Matně si vzpomínám na místa výstav. Většinou se moje díla nacházejí v rukou mně neznámých. Hodně jsem věnoval obrazy bez motivu pro dar, jen s pocitem uspokojení, že obdarovaní přijetím dali najevo propojení s mým alter ego, sdílením myšlenek řečí, která nemá slova.
