Změní film o Jánu Kuciakovi něco?

Kuciak: Vražda novináře není prvním snímkem, který se stále živou kauzou zabývá. Předcházel mu hodinový slovenský televizní film Ján a Martina a ještě o pár minut kratší Případ Kuciak z Francie. Zásadní roli sehrál také v celovečerním dokumentu Ukradený stát Zuzany Piussi. Druhé dílo Američana Matta Sarneckiho však k násilnému konci Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové stáčí přece jen větší pozornost.

Film vznikl v dánsko-česko-americké koprodukci a tato „světovost“, respektive snaha o srozumitelnost pro co nejširší publikum jej značně ovlivňuje. Pro lidi s případem, jeho pozadím a dopady obeznámené se jedná především o informačně hutnou rekapitulaci. Neznalé diváky čeká koncentrovaná přehlídka kriminálních, politických a společenských událostí, v nichž se rovnou měrou mísí smutek z nespravedlnosti a absurdnost. Zdrcení příbuzných a kolegů 27letých obětí prokládají sekvence, jež s odstupem působí téměř surreálně. Jak jinak vnímat záznam z tiskové konference, na níž tehdejší předseda slovenské vlády Robert Fico nabízí za informace vedoucí k dopadení pachatele rovný milion eur, v hotovosti vyskládaný na stole po jeho boku?

Kromě klasických „mluvících hlav“ sledujeme i rekonstrukci vraždy přímo na místě činu za účasti pachatele, záběry z průmyslových i skrytých kamer nebo záznam přímé konfrontace dvou obžalovaných osob při výpovědích. Bez zajímavosti jistě nejsou ani výpovědi obhájce pravděpodobného strůjce zločinu, jež jsou antitezí těch ostatních. To všechno má potenciál zaujmout i bez ohledu na kontext. Celkově vzato je ale Kuciak: Vražda novináře formálně spíše opatrným dokumentem, což i vzhledem k povolání titulního protagonisty trochu zamrzí – umělecká ani žádná jiná investigace se nekoná. 

Cynik se navíc může ptát, proč věnovat sto minut svého času audiovizuálnímu vytěžování v Česku a na Slovensku převážně dobře známých skutečností. Třeba právě proto, že údajní objednavatelé nájemného mordu dosud nebyli pravomocně potrestáni a máloco nasvědčuje tomu, že se to v brzké době změní. Právě svár naděje a rezignace uvnitř rozpolcené společnosti, z filmu patrný spíše mimochodem, dodává Vraždě novináře další rozměr. Takový, který přesahuje slovenskou kotlinu. Zemi, kde se do čela voličských preferencí vrátil SMER odepisovaného Roberta Fica.