Žijeme v Matrixu, nebo ne?
Otázka z názvu úvahy navazuje na pradávnou představu lidí, že jejich existence a životy vytváří a řídí nějaká vyšší moc, „absolutní idea“ (G. W. F. Hegel), Bůh. Myšlenka Matrixu, tedy jakéhosi umělého a iluzorního světa se objevuje také v moderní filozofii. Slavné je například dílo Arthura Schopenhauera, Svět jako vůle a představa. Jiní zase vytvořili konstrukt světa existujícího pouze v lidském vědomí, do kterého je vše existující vkládáno nekonečně kreativní transcendentní idealitou podle její vlastní vůle.
Matrix je tedy slovo vyjadřující uměleckou vizi pro strojově, uměle do lidského mozku promítané iluzorní reality. Takto vzniklý fiktivní svět lidí i s jejich životy je zde proto, aby lidská energie vyživovala, a tak udržovala v chodu stroje s umělou inteligencí, které původně lidé sami vyvinuli a vyrobili. Stroje si tak chovají lidi jako užitečný biologický druh, jako zdroj energie.
Lidé tedy nežijí své svobodné životy, ale pouze iluzi vloženou jim do hlav inteligentními stroji. Stroji, se kterými lidstvo prohrálo svůj boj. Boj zapříčiněný konfliktem lidí se stroji s nezvladatelně umocněnými schopnostmi. S roboty, do nichž lidé vložili příliš disponovanou umělou inteligenci. Roboti, již se následně stali vládci světa, si jej uspořádávají podle svých „robotích“ potřeb a představ. Takový svět však není v zájmu člověka, který tak vlastně ztratil svou lidskost, svou integritu, svobodu a možnost seberealizace
Tento reálný konflikt lidského druhu s umělou inteligencí, kterou sám vytváří, zaměstnává nejenom autory sci-fi literatury a filmů, ale i seriózní myslitele. Profesor Krob z Katedry filozofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity přímo pokládá otázku, kdy umělá inteligence převezme vládu nad naším světem, jako stěžejní otázku současné filozofie. Nebylo by to ostatně poprvé v historii lidstva, kdy se stroje a technologie člověkem vyvíjené k jeho prospěchu vymknou svému původnímu účelu do sebevražedných důsledků.
V Matrixu, respektive ve fiktivním umělém světě žijeme, i nežijeme zároveň. Na jedné straně jsme součástí materiálního, zákonitě se vyvíjejícího Vesmíru. Lidská společnost je přirozeným produktem evoluce v souladu se zákony a zákonitostmi kosmu. Na druhé straně však jsme si ten svět natolik přetvořili, vložili do něj tolik umělých prvků, že nás to zpětně ovlivňuje, determinuje naši lidskou existenci ve všech jejích rozměrech. Proto jsou fabulace matrixového světa tak populární. Protože konflikty přirozeného s uměle vytvořeným, které už nemáme úplně pod kontrolou, jsou nanejvýše aktuální. Je proto nezbytné se mít na pozoru. Uvědomujeme si to a chováme se podle toho?
