Vztah člověka k Bohu
Tématem květnového vydání KULTu jsou muzea a kostely v souvislosti s Muzejní nocí (21. 5.) a Nocí kostelů (10. 6.). I když jsme se snažili o vyváženost, přece jen více si toho přečtete o kostelech. Dokládá to hned několik rozhovorů s duchovními správci působícími v Brně. Jejich slova mě inspirovala k určitému osobnímu doznání, k osobní zpovědi.
Nebyl to záměr, přišlo to samo jako blesk z čistého nebe. Přestože jsem křtěný i biřmovaný, a dlouhou dobu jsem byl sympatizant Bahá’í víry, otevřeně prohlašuji, že se v současné době nehlásím k žádnému náboženskému směru, vyjma mého osobního náboženství :-). Proč tomu tak je?
Víru v Boha totiž považuji za naprosto intimní záležitost, je to nejniternější osobní věc každého člověka. Jedná se o vztah jednotlivce a Boha, vztah jen mezi nimi dvěma. Ať konáme na tomto světě cokoli, dobro či zlo, ve výsledku naše chování posoudí pouze Bůh na základě jeho principů a zákonů lásky, dobra, milosrdenství, protože v Jeho očích jsme si všichni rovni. Nikdo jiný nás nemá právo soudit, posuzovat, hodnotit ani kritizovat.
Zároveň chovám respekt vůči všem vírám, náboženstvím a církvím i k jejich duchovním představeným. Myslím si, že ne vždy jsem sami natolik silní, abychom se nepotřebovali svěřit do rukou někoho, kdo nám poskytne duchovní útěchu a pomůže nám poponést náš kříž. Jejich práci a poslání obdivuji. Stejně tak uznávám potřebu kohokoliv být součástí nějaké skupiny či komunity a sdílet v ní své životní příběhy, úspěchy i nezdary. Dovolte mi ještě jedno zamyšlení k tématu muzeí a kostelů. Proč jsme je takto spojili? Spatřuji v tom totiž jednu nádhernou souvislosti. Do kostela či jiného Božího chrámu chodí lidé, aby se modlili, rozmlouvali s Bohem a upevňovali svůj vztah s ním. Muzea a jiná kulturní místa můžete navštěvovat, abyste kultivovali svou duši a upevňovali vztah s uměním, potažmo s kulturou.
Přeji vám krásnou Muzejní noc i Noc kostelů.
(Editorial zveřejněn v magazínu KULT* 05/2022)