Vikinský Asasín představuje další neasasínské pokračování

Když francouzský Ubisoft vydal roku 2007 titul Assassin’s Creed, nikdo tehdy netušil, že zveřejnil hru, ze které se stane masivní značka. Dnes patří mezi největší hry, které svět kdy poznal, přičemž na svém kontě má prozatím 12 hlavních projektů a zhruba stejné množství vedlejších. A onoho dvanáctého v pořadí s názvem Assassin's Creed Valhalla jsme se dočkali loni na podzim.

Tentokrát se Ubisoft zaměřil na skandinávské země v době, kdy je obývali Vikingové. Příběh zasazený do raného středověku nám bohužel nedovolí prozkoumat severské země až tak dopodrobna, ale můžeme skrze něj nahlédnout do středověké Anglie. V té se střetávají národy Sasů a Dánů, které spolu chtějí válčit i žít v míru.

Už zasazení příběhu je v tomto případě poměrně nelogické – dřívější dva tituly, Origins a Odyssey, se zaměřovaly na starověk, konkrétně na Egypt a Řecko. Bylo by na místě nám představit i starověký Řím, čímž by mohly být nejnovější díly zařazeny do starověké trilogie, ale nestalo se tak. Místo toho se čas posunul do středověku, a ještě k tomu na sever Evropy.

Hratelnost je tu však stejná jako v dřívějších dvou dílech, jen tentokrát s hlavní postavou probíháte zasněženými a lesnatými oblastmi. Většina pohybů i mechanik zůstala zachována, hra vám prostě připomíná něco, co jste už hráli, ale přivádí na scénu několik nových věcí. První výraznou novinku představují minihry v podobě stolní hry Orlog, rybaření, popíjení či rýmování. Všechno to jsou, možná až na zbytečné rybaření, skvělé doplňky. Po delší době se tvůrci vrátili k budování ústřední osady, důležité například v Eziově či Connorově příběhu. V tomto ohledu jde o opět logický tah – ústřední postava se ocitá v Anglii, kde se hodlá usadit. Osada tak nahradila vylepšování lodi, která sehrála svou roli například v předchozím Odyssey.

Hra se opět může pyšnit nádhernou grafikou a povedeným prostředím. Tyto aspekty šly Ubisoftu vždycky, nicméně tentokrát o něco pokulhává hlavní příběh. Ten se víceméně drží slov „usadili jsme se v nové zemi a musíme získat všechny sousedy na svou stranu“, kvůli čemuž je poměrně repetitivní a přímočarý. Tvůrci dříve slibovali, že hráč bude muset učinit několik důležitých rozhodnutí, ty však nakonec nejsou tak velké a ani jich není tolik.

I když se jedná o povedené dílo, které hráče prostě baví, tak opět nejde o asasínskou hru. Ano, hlavní postava má skrytou čepel, a tentokrát dokonce i nějaký kontakt s asasíny, ale život Vikinga si vyloženě říká o větší řežbu, než jakou představuje zabíjení potajmu. Nahrává tomu například fakt, že kláštery plné kořistí nelze jen tak přepadnout sám, ale v kooperaci se svou posádkou. A to potichu rozhodně udělat nelze.