Ve znamení filmových ikon a erotických symbolů. Divy na plátnech italské kinematografie

V záři studiových reflektorů i objektivů fotoaparátů

Osobnosti hereček jsou s italským filmem úzce spojené již od jeho němých počátků a již tehdy byly v domácím filmovém i nefilmovém tisku označovány jako divy. Jelikož je historie italské kinematografie velmi rozsáhlá, zaměříme se pouze na některé z nich ve zvukovém období od 30. do 80. let 20. století. Podobně jako jejich mužské protějšky byly herečky v Itálii pevně provázané jak s filmovým průmyslem a mediální publicitou, tak i rozmanitými populárními žánry. Zatímco v éře fašismu 30. až 40. let patřily k nejobsazovanějším představitelkám například Carla Calamai, Anna Magnani, Alida Valli nebo Marina Berti, v následujících 50. letech se začaly více prosazovat první sexsymboly Silvana Pampanini, Lucia Bosè, Gina Lollobrigida a Sophia Loren. Všechny zmíněné, stejně jako mnohé italské herečky v následujících obdobích, vstoupily do mezinárodního kontextu a hrály často i v zahraničních filmech.

Zejména v 60. letech dosáhly velké divácké popularity další divy - Silvana Mangano, Virna Lisi, Claudia Cardinale nebo Monica Vitti, které svými rozmanitými hereckými polohami i postavami navazovaly na herečky předchozích desetiletí. Rovněž tyto osobnosti byly kromě intelektuálních a festivalových snímků obsazovány především do filmů různých populárních žánrů, v nichž - zvláště v komediích - dostávaly i větší prostor pro spontaneitu a improvizaci.
Vedle těchto často medializovaných ženských ikon se v italské kinematografii v průběhu 50. až 80. let objevovaly také herečky, které oslovovaly publikum spíše charismatickým než oslnivě krásným vzhledem. Patří mezi ně například Giulietta Masina, Isa Barizza, Valentina Cortese, Franca Valeri, Antonella Lualdi, Ottavia Piccolo nebo Mariangela Melato, jejichž status divy nebyl v tomto případě založený ani tak na eleganci a půvabu, ale na přístupu k herectví.
Mnohé italské herečky představovaly v 60. a 70. letech ideál krásy a kromě toho, že se objevovaly ve filmech západoevropských kinematografií nebo hollywoodských snímcích, stávaly se zároveň součástí svého vlastního mediálního obrazu ve filmovém vyprávění. Například v některých italských populárních žánrech je můžeme často spatřit na plakátech nebo fotografiích, které zdobí interiéry pokojů, ložnic, pracoven nebo garáží rozmanitých hrdinů.

Herečky mezi dívčím půvabem a sexuálním symbolem

Již v 50. letech se začaly v italských populárních žánrech objevovat herečky jako Marisa Allasio nebo Lorella De Luca, jejichž fyziognomie v sobě spojovala dívčí půvab a sexuální ikoničnost. Tyto charakteristiky nalezneme u mnoha dalších představitelek rolí v rozmanitých napínavých podívaných pro domácí i mezinárodní distribuci. Jejich obsazování v zahraničních filmech dokládá, že italské herečky byly vždy centrem pozornosti producentů.
Mezi další divy, které se v 60. a 70. letech prosadily v západoevropských koprodukcích i amerických filmech, patří Eleonora Rossi Drago, Maria Grazia Buccella, Luciana Paluzzi, Elsa Martinelli, Giovanna Ralli, Rossana Schiaffino, Rossana Podestà, Sandra Milo, Lea Massari, Daniela Bianchi, Nicoletta Machiavelli, Florinda Bolkan a další. Jejich velká popularita se stala pevnou součástí kulturního fenoménu i obrazu společnosti tohoto dvacetiletí.

Během 60. a 70. let působily v italském filmu také herečky, které se kromě dramatických a komediálních poloh nebály ani explicitních erotických scén. Tyto protagonistky jako Lisa Gastoni, Sylva Koscina, Carla Gravina, Marilù Tolo, Laura Antonelli, Stefania Sandrelli, Agostina Belli, Ornella Muti, Gloria Guida nebo Dalila Di Lazzaro nebyly pouze sexsymboly tohoto období, ale také kultovními ikonami spojovanými s provokativní erotikou.
Některé z výše zmíněných hereček si udržely atraktivitu pro diváky, kultovní postavení i zájem producentů a režisérů i v následujících 80. letech, kdy se postupně začaly prosazovat další divy a sexuální idoly. Patří mezi ně Monica Guerritore, Serena Grandi, Giuliana De Sio, Barbara De Rossi nebo Valeria Golino, které do určité míry navazovaly na představy o divách 60. a 70. let a rozvíjely v nových podobách jejich kulturní i mediální tradici.
Ačkoliv mnohé italské herečky vystupovaly také ve festivalových, intelektuálních nebo občansky angažovaných snímcích, největší oblibu a renomé jim přinesly různé populární žánry souběžně natáčené pro domácí i mezinárodní distribuci. Široké publikum tak zná jejich tváře spíše z mytologických fantazií, špionážních dobrodružství, westernů, melodramat a komedií než z klubových titulů, jejichž distribuce byla mnohdy velmi omezená.