Svěrák ironicky komentuje úbytek vlastních sil

Silně sebereflexivní scénář vznikl podle krátkých povídek Zdeňka Svěráka a vypráví o stárnoucím spisovateli Šejnohovi, kterému se zjevují postavy z jeho tří nedokončených příběhů. Koláž snových výjevů se pak proplétá s  všednodenními scénami z manželského života. Spisovatel, který neustále uniká do světa fantazie, se víc a víc vzdaluje své ženě. Díky nešťastné nehodě si však uvědomí, co pro něj manželka znamená, a snaží se vše napravit.

Pozorný divák si všimne celé řady témat, známých i z přechozích Svěrákových snímků. Stárnoucí manžele, kteří se navzájem odcizili, jsme mohli vidět například ve Vratných lahvích. Bohužel v Betlémském světle nedostává Daniela Kolářová tolik prostoru a vztah obou protagonistů není tak propracovaný. Snímku z roku 2007 se novinka podobá také eroticko-snovými scénami. Na někoho mohou působit poněkud samoúčelně a nevkusně, sám Svěrák si to však uvědomuje a ironicky to glosuje.

Oproti předchozím snímkům je zde podstatně více akcentováno téma smrti a vyrovnání se s ní. Již v úvodní scéně uléhá spisovatel Šejnoha do rakve a zkouší si, jak pohodlně se mu v ní bude ležet. Také otázky víry a spirituality se tu objevují ve větší míře než dřív. I když k tomuto tématu přistupuje Betlémské světlo s lehkým skepticismem, snaží se o smířlivé stanovisko.

Z formálního hlediska jde o jedno z nejvíce experimentálních děl obou autorů. V  mnoha scénách si nejde nevzpomenout na skvělého Akumulátora 1. Efekty zpomalování a zrychlování, scény běžící pozpátku. Také použité pastelové barvy jsou poněkud neobvyklé, jsou však použity velmi jemně. Nejedná se tedy o natolik radikální vizuální styl, jako se objevuje například ve filmech Wese Andersona.

Přestože je Betlémské světlo v mnoha směrech originální, jako celek je snímek značně průměrný. Bezradně tápe od jednoho motivu ke druhému, bez jasného příběhového oblouku. Některé z  vyprávěcích linií nemají jasné vyústění, například povídka o automechanikovi-léčiteli. Nebo povídka o fotografovi je ukončena příliš uspěchaně a její závěr značně kontrastuje se zbytkem filmu. Sám Svěrák senior si vlastní limity i úbytek tvůrčích sil uvědomuje a ve filmu to opět ironicky komentuje. Betlémské světlo tedy ukazuje, že je Zdeněk Svěrák již dávno za svým vrcholem, je však třeba ocenit, že ani tak se nebojí nadále tvořit.