Stará pošta na Orlí ulici
Historie brněnské pošty začíná pravděpodobně kolem roku 1551 zmínkou o poštovním spojení Brna s Olomoucí a Opavou. Kde se tehdy nacházel první poštovní úřad, dodnes není přesně doloženo. Možné však je, že již tehdy byl na Orlí ulici, snad v domě č. 10. Teprve v 17. století byla brněnská pošta spojována s domem č. 16, který tehdy vlastnila rodina Metzgerů. Od těch dob se tomuto domu říkalo „Stará pošta“.
Historie domu č. 16 na Orlí ulici však sahá mnohem hlouběji do minulosti. Původní gotický dům patřil údajně rodu Pernštejnů a tehdy to byl rozsáhlý objekt s hlubokou dvorní zástavbou. Roku 1569 jej koupil Tomáš Jordan z Klausenburgu, první moravský zemský lékař, řečený “fyzikus”. Byl to velmi vzdělaný muž původem ze sedmihradské Kluže. Studoval na mnoha univerzitách, mj. také v Paříži, Padově, Basileji, Římě i ve Vídni. Značné zkušenosti získal během své účasti ve válce proti Turkům, kde léčil zraněné a zabýval se problematikou tzv. uherské nemoci, vznikající při požívání masa čerstvě zabitých koní. Své poznatky o infekčních chorobách sepsal v knihách Pestis phaenomena (Příznaky moru) a Luis novae descriptio (Popsání nové nákazy). Věnoval se také studiu účinků léčivých pramenů a vod na Moravě a po mnohaleté přípravě vydal vlastním nákladem dílo „Kniha o přirozených vodách hojitelných, neb teplicech moravských“. Díky jeho činnosti se v odborném světě o Brně dobře vědělo a sám Jordan byl velkým brněnským patriotem. Zemřel v roce 1586 ve věku sedmačtyřiceti let ve svém domě na Orlí ulici a pohřben je v minoritském kostele.
Poštovní úřad na Orlí ulici č. 16 dosáhl největšího věhlasu v osmdesátých letech 17. století za poštmistra Jana Jiřího Metzgera, který tuto funkci zastával čtyřicet tři let. Pocházel z Dolních Rakous ze staré patricijské rodiny. V Brně se usadil roku 1656 ve svých třiatřiceti letech, kdy se stal císařským poštmistrem a od roku 1663 dokonce městským primátorem. Byl také poslancem moravských stavů ve Vídni a jako diplomat absolvoval dvě císařská poselství k turecké vládě do Cařihradu. Metzger byl pozoruhodnou postavou brněnské historie a jeho osoba byla opředena mnoha pověstmi. Svou znalost tureckého jazyka využil při tajné misi, kdy za vpádu Tatarů na Moravu pronikl v přestrojení jejich ležením, aby podal zprávu do Vídně o řádění tureckých vojsk v moravských městech. Za tento odvážný čin dostal darem od císaře Leopolda I. kord vykládaný polodrahokamy, s letopočtem 1663 vyrytým na čepeli. Stal se také důvěrníkem císaře, který ho za věrné služby povýšil do šlechtického stavu s predikátem „von Metzburg“.
O těžké službě poštovních doručovatelů vypovídá dopis, který Metzger napsal vrchnímu poštmistru hraběti Paarovi v roce 1664. Líčí v něm bídu svých podřízených, která je postihla, když jim nepřátelská vojska pobrala oves i seno a nezaplatila ani krejcar. Píše doslova: “Tito snaživí lidé chodí po ulicích rozedráni jako žebráci a tak lamentují, že by se bůh na nebesích nad nimi slitoval.” Jan Jiří Metzger z Metzburgu byl po své smrti jako vážený měšťan pohřben na hřbitově u sv. Jakuba a jeho hrob byl opatřen bohatě zdobeným náhrobkem. Ten byl po zrušení hřbitova přenesen do kostela, kde je dodnes umístěn na stěně chórového ochozu.
V době, kdy úřad poštmistra v Brně zastával Jan Jiří z Metzburgu, byl dům na Orlí ulici již několikrát přestavěn. Širokým průjezdem v pravé části budovy bylo možné vjíždět do prostorného dvora, kde se nacházely stáje pro koně, kůlny a seník. Dvorní část objektů, které také k poště patřily, zasahovala jak do parcely dnešního sousedního domu č. 14, tak i do Římského náměstí. V levé přední části dvora bývala studna, k níž se váže známá pověst, vztahující se údajně k Metzgerově rodině. Podle ní se poštmistrův syn zamiloval do krásné, ale chudé dívky Johanky. Osud této dvojici však nepřál, a když matčino domlouvání synovi nepomohlo vztah ukončit, rozhodla se jednat jinak. V den, kdy otec se synem odjeli do lesů lovit zvěř, zavolala rychtáře a Johanku obvinila z čarodějnictví. Po marném vysvětlování a prosbách vyběhla zoufalá dívka před příchodem biřiců z domu a skočila do studny. Když se syn vrátil z lovu, byla již Johanka mrtvá. Protože ji opravdu miloval, dal její podobu, jak praví pověst, vytesat do kamene na nároží dvorního traktu domu.
Kamenné torzo ženské postavy skutečně stojí ve dvoře dnešního domu, ale pravděpodobně se jedná o dodatečně umístěný fragment, jenž byl součástí některého ze zrušených dveřních portálů. Slavnou dobu rodiny Metzgerů připomíná ještě jedna drobnost. Je to kamenná deska na zdi levého křídla dvorního traktu, nedaleko kamenné panny. Na desce je korunka z erbu rodiny Metzgerů, letopočet 1680 a písmena G M a V B. Byla sem pravděpodobně umístěna při zbudování tohoto křídla samotným Metzgerem. Deska je však zřejmě neúplná a je možné, že chybějící fragment byl další součástí erbu. Prázdné místo dnes může být záminkou ke vzniku nové pověsti, jelikož má tvar siluety ďábla.
Dvůr i celý dům se dlouhá léta nacházel ve velmi žalostném stavu. Několik let byl neobydlený a velmi rychle chátral. Doslova v jeho poslední hodině se novému majiteli podařilo tento historický objekt zachránit. Byl kompletně zrenovován, opět vybaven pavlačemi, římsami, a dokonce byla vyčištěna i historická studna, která je dnes součástí dvora. A přesto, že dům byl přejmenován podle zmíněné legendy ze „Staré pošty“ na „Dům u kamenné panny“ jeho bohatá historie naštěstí pokračuje dál.
