Šestá vítězka Hvězdy inkoustu rozpoutává Souboj princů

V císařství, kde obyvatelé různých zemí ovládají rozličné entity, se princ Leandros vydává na cestu, aby se s dalšími osmi princi utkal o ruku princezny i královskou korunu. Provází ho jeho dvojče, trochu svéhlavá sestra Leanis. Při náhlé příhodě v nočním lese je Leandros zraněn a je nucen vrátit se domů. Ve snaze uhájit pošramocenou pověst rodiny se Leanis rozhodne odejít na zámek a vydávat se za svého bratra. Turnaj, který pozůstává z několika nebezpečných úkolů, ale někdo sabotuje a Leanis musí zjistit, kdo za náhlými útoky na ostatní účastníky stojí.

Také čtěte

Hudba je pro nás univerzální jazyk

Tempus je středověce‑rocková hudební skupina. Byla založena v roce 2007 na jižní Moravě. Dnes...

Navzdory tomu, že se jedná o literární prvotinu, kde se v rámci žánru nabízí množství klišé, autorka čtenáře velmi rychle přesvědčí o své veliké fantazii a obrazotvornosti. Sice se objevuje několik zaužívaných konceptů a motivů, Kristýna Dostálová je vsází do celkem zajímavého kontextu. To, co se zpočátku zdá jako příběh o soutěži o princezninu ruku, se postupně překlápí do fantasy detektivky a domnělá hlavní dějová linka je zasunuta do pozadí. Právě tato ne až tak tradiční kombinace prvků udržuje napětí a nutí přetáčet stránky. Pátrání po minulosti soutěže a tajemných postavách za oponou se jeví o hodně atraktivnější než soutěž samotná.

Románem prostupuje i lehký feminismus, což ale není na škodu a nepůsobí to vykalkulovaně. Právě naopak, logicky to zapadá do příběhu. Je pak jen škoda, že Dostálová všechny své myšlenky nedokázala dostatečně rozvinout. V  tomto případě ale není namístě vinit přímo autorku. Hvězda inkoustu – tak jako mnoho jiných literárních soutěží – má stanovený maximální počet znaků, který přihlášené texty můžou mít. A i vítězka šestého ročníku se do něho musela vejít. To způsobilo, že věci, které by si normálně žádaly rozepsat na několika stranách, jsou zhuštěny do pár odstavců. Trpí tím především představování fikčního světa. Je v pořádku, pokud se čtenář dozvídá jeho zákonitosti v průběhu děje, v Souboji princů je to ale podáno chaoticky a  natolik útržkovitě, že ani po dočtení nejsou některé detaily dotažené.

Chybí především lepší a  kompaktnější vysvětlení politického uspořádání – z  těch několika zmínek není jasné, jak přesně císařství funguje. Zkratkovitost ubližuje i hlavním postavám. Několikrát se objeví poznámka, že rodina Leandrose a Leanis si s sebou nese malé temné tajemství, víc se však už čtenář nedozví. To pak oslabuje motivace hrdinů a zbytečně je zplošťuje. Ploché jsou prakticky všechny postavy, ale opět – nerada bych to připisovala jenom autorčině nevypsanosti. Místy se objevuje snaha o psychologizaci, která se ale na tak malé ploše nestíhá zarýt dostatečně hluboko. Vedlejší aktéři jsou načrtnuti dobře, většina z  nich je zajímavá, ale o svoje místo na slunci bojují na příliš stísněném prostoru.

Také čtěte

Třetí díl historické detektivní ságy míří na pulty knihkupectví

Letos vyšel již třetí díl úspěšné série historických detektivek Ondřeje S. Nečase o rytíři Mojmíru...

Samotný závěr se pak potýká s  přesně opačným neduhem – je překombinovaný. Zde jsou vidět Kristýniny literární rezervy, protože očividně ještě neumí pracovat s tempem příběhu. To způsobuje, že rozuzlení zápletky přichází v nedůvěryhodných kulisách, akční scény jsou odbyty a trochu úsměvné a zdlouhavé vysvětlování pointy zase trochu nudí.

Souboj princů jako fantasy román z  triviálního světa je příjemná young adult jednohubka, která by ale v širším rozsahu mohla být i něčím víc. Je znát potenciál k vytvoření zajímavé série – a vzhledem k absolutnímu závěru s pokračováním počítá i Dostálová. Je tedy možné, že všechny vytýkané věci v dalších dílech odstraní a  svůj svět nám postupně víc představí. Já bych se do něj vrátila ráda.