Sémantická bomba, která se z hlavy nevykouří

Inscenace začíná očistným rituálem, při kterém je za zpěvu manter celé jeviště dokonale vykouřeno pomocí kadidla a vonných tyčinek. Po silně atmosférickém úvodu následuje rekonstrukce protestů, při kterých v  roce 2018 vnikla na jeviště občanská skupina Slušní lidé. Tato část představení je poněkud abstraktní a divák, který není seznámený s tehdejším děním, se může lehce ztrácet.

Další scény jsou však již srozumitelné i pro nezainteresované diváky. Jedná se totiž o volný sled více či méně kontroverzních scének, které experimentují se základními divadelními principy. Ve hravých a mnohoznačných obrazech sledujeme proměnu ukřižovaného Ježíše v  policistu na křižovatce nebo v gymnastu na kruzích. Z čokoládového pudinku se stávají exkrementy, z bělocha černoch a ze člena Ku-klux-klanu muslim.

V  rychlém sledu se vrší nezapomenutelné sekvence, které fungují jako originální metakomentář o roli umění a náboženství ve společnosti. Herci se pohybují na hraně černého humoru a divák slzí smíchy i u scén, u kterých by ho jinak mrazilo. Vše závisí na kontextu a díky nadsázce se i ze znásilnění může stát vtipná scénka. Obzvlášť pokud spolu zrovna souloží Voskovec a Werich.

Druhá polovina představení se nese v opačném duchu. Po zběsilém sledu skečů zasedají herci ke stolu a citují úryvky textů ze soudních rozsudků, novinových rozhovorů a internetových diskusí. Z  kacířského karnevalu se dostáváme k  intelektuálnímu dialogu, ve kterém má každý názor své místo. Mnoho scén z první poloviny divák začne vnímat v jiném světle.

Vykouření si dělá legraci nejen z  mravokárců, nacionalistů a náboženských dogmatiků, ale i z laciných uměleckých provokací a z kulturních snobů. Ve své druhé polovině však zároveň vybízí k diskusi a naslouchání „druhé straně“. Celkově jde o vynikající představení plné originálních nápadů a skvělých hereckých výkonů. Samozřejmě je možné, že některé diváky Vykouření pohorší. Ale i to je jeho tématem. Na otázku, zda má umění nějaké hranice, totiž neexistuje jednoduchá odpověď a každý divák si na ni musí odpovědět sám.