Prušinovský jede do Barcelony na půl plynu

Komedie Grand Prix vypráví spletitý příběh o cestě dvou bratranců Romana a Emila na závody Formule 1 do Barcelony. Mechanik Emil je puntičkář, jehož láska k  autům je téměř autistická. Roman je jeho pravým opakem. Kašle na pravidla a ve svém autobazaru často kšeftuje se zlodějíčkem Štětkou. Právě kvůli Štětkovi se jejich výlet značně zkomplikuje a brzy je na jejich cestě stíhají polští mafiáni i zhrzená černoška…

Grand Prix má hvězdné obsazení a celý snímek stojí a padá právě na hereckých výkonech. Je třeba vypíchnout především Marka Daniela v  roli pragmatického policisty nebo Miroslava Donutila jako nerudného důchodce. Velmi dobře hraje i poměrně málo známý Robin Ferro a dodává postavě Emila více rozměrů. Naopak herecký výkon Kryštofa Hádka je překvapivě poněkud nevýrazný. Štěpán Kozub je pak kapitolou samou o sobě a některé diváky může jeho herecký projev již poněkud iritovat. Jeho zlodějíček Štětka je dalším „otravným šišlajícím dementem“, který jako by sem přišel z jiného filmu. V několika scénách sice probleskne i temná stránka této postavy, celkově však Kozub mrhá svým potenciálem.

Největší slabinou celého snímku je scénář. Film nejistě osciluje mezi bláznivou komedií, buranskou gangsterkou a sociální sondou o lidech na okraji. Z  těchto všech žánrů funguje Grand Prix nejlépe jako komedie, ale přestože obsahuje několik zdařilých scén, představuje zklamání. Kadence vtipů je poměrně nízká a zapamatování hodných gagů a hlášek se divák nedočká. Dalším problémem je, že snímek postrádá sympatické postavy. V  Okresním přeboru nebo MOSTu! se mohl divák s hlavními hrdiny nějakým způsobem ztotožnit, i když to byli hlupáci, alkoholici nebo rasisti. V Grand Prix však většina postav postrádá hloubku a snad jedinou sympatickou postavou je mechanik Emil, který ale nedostane příliš prostoru. Grand Prix je tedy celkově průměrná komedie, která nedosahuje standardu Jana Prušinovského. Pravděpodobně se na výsledné podobě snímku podepsalo, že Prušinovský napsal scénář sám a nespolupracoval s Petrem Kolečkem ani s jiným scenáristou, ačkoli dříve to u něj bylo zvykem. Příště snad pojede Prušinovský opět na plný plyn, a třeba bude mít i o Kolečka víc.