Projděte si 124 podivuhodností jako Brno

Oba autoři patří do týmu brněnského rozhlasu a právě k jeho stoletému výročí publikace vyšla. Útlá kniha nabízí necelých sto padesát stran zajímavostí formou článků na jeden či dva odstavce. Jedná se tedy o čtivo vhodné například pro krátké přesuny hromadnou dopravou nebo do čekárny, kde vás mohou od čtení kdykoli vyrušit. U knihy podobného formátu je nutno počítat s tím, že některé články jen nezaujatě přeletíte, zatímco body, o kterých byste se chtěli dočíst víc, vyžadují další bádání z vaší strany. Tematický záběr publikace je opravdu široký a popisuje místa i předměty, k nimž se v Brně dostanou jen nemnozí vyvolení, a vedle nich další, jež jsou chodcům dennodenně na očích, aniž by si jich většina všimla. Krátké kapitoly doplňuje zhruba osmdesát barevných fotografií. Obvykle dobře ilustrují text, zřídkakdy působí nadbytečně. Jen občas se stane, že si čtenář zatouží popisovaný objekt prohlédnout, ale fotografie se nedočká.

Brno pochopitelně nenabízí pouhých 124 kuriozit a unikátů a může se tedy nabízet otázka, proč kniha popisuje právě tyto a žádné jiné. Nenajdete tu například ani zmínku o jedinečném brněnském streetartovém umělci Timovi. Přestože se kniha věnuje mnoha sakrálním tématům, nezabývá se unikátním moderním kostelem blahoslavené Marie Restituty na Lesné nebo první nově postavenou českou mešitou ve Vídeňské ulici. Autoři si při sestavování knihy museli pochopitelně vybírat, a tak si nejspíš každý Brňan vzpomene na něco, co mu v +publikaci chybí. Třeba si tak autoři připravili cestu pro případné pokračování. 100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností funguje jako nenáročné čtivo pro zájemce o osobitou jihomoravskou metropoli. Na jednu stranu se dozví spoustu pozoruhodností, na druhou informace v knize pouze kloužou po povrchu, což je ovšem v takovém rozsahu pochopitelné. Je tedy na čtenářích, zda jim budou předkládané „kuriozity, absurdity a bizarnosti“ stačit. Pokud ne, můžou se pustit do vlastního vyhledávání, třeba sáhnout po nějaké důkladnější a obsáhlejší publikaci o Brnu například od brněnské historičky Mileny Flodrové, o které se několikrát zmiňuje i samotná kniha.