Pohled do duše fotbalového šoumena

Jak už název knihy napovídá, jde o Brňáka každým coulem. Takovým duchem provází i svoje příběhy. Skloňováním, časováním, gramatikou a občas i vulgárními výrazy či nějakým tím sprostým slovíčkem si vrásky v knize nedělá. Což je ovšem na škodu, protože ústní a písemný projev bývá přece jen podstatný rozdíl. Bez těchto projevů by získala kniha na větší čtivosti. A Petru Švancarovi by to rozhodně neublížilo.

Také čtěte

Je ragby jen brutální hrou?

Ragby není jen ragby, stejně jako se nejedná o jiné označení amerického fotbalu. Pro někoho je třeba jen brutální hrou, pro někoho naopak atraktivní podívanou. Pojďme si proto v souvislosti se světovým šampionátem v rugby union tento sport poněkud přiblížit.

I občasné a v nevhodných pasážích používané koncovky jó (radijó, vijó…) ke spádu obsahu nepřispívají. Naopak, příběh často nevhodně poznamenávají. Ucelený jazyk by této knize přidal na hodnotě.

Ve svém vyprávění začíná Petr Švancara pohledem na svoji fotbalovou rozlučku za brněnskými Lužánkami. V knize popisuje radosti i strasti, které mu tato akce přinesla. Podle vlastních slov přiznává, že v nižších soutěžích dokázal zřejmě víc než v lize, protože se mu vždy podařilo vstoupit do klubu, který často svoji soutěž vyhrál, dával hodně gólů a měl skvělé spoluhráče. Škoda, že si autoři nepohlídali, jak správně napsat jméno jednoho z fotbalových trenérů Róberta Kafky.
Petr Švancara nepopírá, že ho mediální zájem těší. Na tom také postavil současnou životní cestu. Současně ale přiznává, že několikrát šlápl vedle. To když například přišel vlastní hloupostí o řidičský průkaz kvůli alkoholu za volantem. Nezatajuje, jak těžké chvíle pro něj nastaly po odloučení s manželkou Kamilou. Co tomu předcházelo, ale také, jak ho dokázaly v té době podržet vlastní děti.

Pro mnohé čtenáře bude zajímavá poslední stať. Dojmy a postřehy Survivoru, kterým si prošel. Už název kapitoly – Lidi ze Survivoru znám dokonale. Od znamínek na zádech až po velikosti varlat – naznačuje, že o pikantnosti ze zákulisí tohoto pořadu nebude nouze. Kniha obsahuje i přes dvě desítky rodinných fotografií. U některých však, bohužel, chybí popisky, takže se čtenáři sice dozví, že je na jedné fotografii zvěčněna fenka Mia, ale u jiné už jen mohou hádat, jaká partnerka s dětmi a z kterého vztahu je v jeho obležení.

Také čtěte

Velmi ráda bych osobní úspěch vyměnila za ten týmový

Již desátým rokem je Natálie Stoupalová, rodačka z Javorníku v Jeseníkách, oporou Žabin Brno...

Petr Švancara o sobě tvrdí, že hubu nikdy nezavře. A kniha je tak i psaná. Ten, kdo tohoto šoumena nezná, asi o knihu běžně nezavadí. Na druhou stranu ti, co o Petru Švancarovi někdy slyšeli a jsou jeho fanoušky, si ji na léto k vodě určitě pořídí.