Papírák: román inspirovaný skutečnými událostmi o lásce a fotbalu vás chytne za srdce

Oblíbený irský autor Billy O’Callaghan vešel v Česku za poslední roky ve známost díky nakladatelství Paseka, které nyní vydalo jeho už třetí dílo přeložené do češtiny. Opět, stejně jako v knihách Náš Coney Island a Doživotí, autor bere čtenáře na výlet do minulosti. Tentokrát však  dostanou možnost podívat se nejen do autorova rodného Irska 80. let, ale i do předválečné Vídně ve 30. letech. Jack Shine žije odmalička v Irsku, má ženu a dceru. Jednoho dne však objeví ve věcech své matky krabici od bot plnou milostných dopisů. Rebekah přišla do Corku krátce po vypuknutí druhé světové války jako židovská uprchlice z Vídně. Brzy na to zemřela a Jack se tak nikdy nedozvěděl, kdo byl ve skutečnosti jeho otec a proč si matka schovala výstřižky z novin o slavném fotbalistovi Sindelarovi.

V druhé lince čtenáři nahlédnou do života Matthiase Sindelare, který patřil ve své době k nejproslulejším fotbalistům na světě. Když Sindelar potká Rebeku, jejich životy se navždy změní, o co víc, když přijde válka. Román to není pouze milostný, ale zabývá se mezilidskými vztahy v celé šíři, ať už se jedná o lásku partnerskou nebo o pouto mezi rodiči a dětmi. „V květnu to bude jednatřicet let, co zemřela. Hotová věčnost, propast široká jako celá galaxie, a přece jako by to bylo před chvilkou. Za ta léta si mnohokrát uvědomil rozměry její nepřítomnosti a cítil díru, kterou nadělala v jinak drahocenných okamžicích, například v den jeho svatby nebo narození jeho dcery - bez ní byly neúplné, chyběla mu její pusa na tvář. V tomhle okamžiku mu však připadá, jako by zase byla vedle něj, a on skoro uvěřil, že stačí otočit hlavu a uvidí ji, jak se usmívá, plna hrdosti a lásky k tomu, co pomohla stvořit.“ Autor v knize také mimo jiné reflektuje i témata identity.

Také čtěte

Kniha S Kafkou na cestách představuje spisovatele z jedinečného úhlu

Kafka, jak ho neznáte. Tak by mohl znít podtitul publikace S Kafkou na cestách, která vykresluje...

Nastiňuje důležitost znalosti svých kořenů a že vědění vnímá jako sílu. „Ten chybějící kousek, otec, kterého nikdy nepoznal, ani o něm nevěděl, to, že přišel o kus rodiny, ho někdy trápil, ale připomínal se mu spíš v těch zadumaných chvílích, procházel se s ním brzy ráno nebo se s ním přehazoval a převaloval v posteli, když se zhaslo.“ Kniha se vyznačuje dlouhými souvětími, což však není na škodu, neboť autor píše čtivě a věty do sebe skládá jako puzzle. Všechno do sebe  zapadá a čtenáři najednou zjišťují, že mají nutkání číst dál, zároveň se však obávají konce. O’Callaghan prostřednictvím Papíráka akorát potvrzuje, co už bylo zřejmé v jeho předchozích knihách, a sice, že je nejen brilantním vypravěčem, ale má také vytříbený pozorovací talent a ten se promítá do jeho vyprávění. Všímá si gest, popisuje změny v tónu hlasu, odrazu v očích, držení těla. A čtenář si to všechno nejen představuje, ale skutečně to vidí a cítí. Je tam. Stává se součástí O’Callaghanova příběhu.