Otloukánek Andor vzdoruje impériu

Před deseti lety studio Disney koupilo od George Lucase značku Star Wars (SW) za více než 4 miliardy dolarů a od té doby oblažuje fanoušky po celém světě filmy, seriály a dalšími produkty. Kvantitativně mohou být příznivci Hvězdných válek spokojeni, s kvalitou to však bývá horší. Zatímco poslední film z předaleké galaxie jsme viděli roku 2019 a od té doby studio tápe, se seriály v čele s Mandalorianem se za poslední tři roky roztrhl pytel. Je paradoxní, že ten „nejméně Star Wars“ – bez slavných jmen, roztomilých mimozemšťánků i bojů na světelné meče – je mezi nimi ten nejlepší.

Cassian Andor byl jednou z hlavních postav šest let starého filmu Rogue One: Star Wars Story. V něm jsme se dozvěděli, jak rebelové ukořistili plány Hvězdy smrti, kterou tak slavně zničili v prvním filmu z roku 1977. Seriál nesoucí příjmení povstaleckého špeha se zaměřuje na dobu, kdy tento podvodník a šmelinář teprve poznával hnutí odporu, do nějž se měl zapojit.

Hlavní protagonista – opět ztvárněný mexickým hercem Diegem Lunou – není klasický správňák. Andor krade, podvádí a balamutí i své blízké, mimochodem též střílí první (zasvěcení fandové SW vědí, co tím míním). Také ostatní postavy lze jen stěží zaškatulkovat mezi jasné zlouny a klaďase. Dokonce i přisluhovači impéria působí jako skuteční lidé, kteří si jen v totalitě vybrali tu vítězící stranu. Anebo její propagandě o nutnosti řádu jednoduše věří.

Za scénářem stojí Tony Gilroy, jenž má na kontě jak zmíněné Rogue One, tak filmy o Jasonu Bourneovi. Příběh jako takový je ostatně tím nejlepším, co Andor nabízí. Ukazuje „špinavé“ Hvězdné války bez jediů, sithů či galaktické síly. Hrdinové se musí vyrovnat se životem v nesvobodném režimu, nebo se mu dle svých omezených sil a možností postavit. I díky tomu působí jejich odpor a boj s despotickou vládou mnohem opravdověji než kdy dříve v rámci SW. Příběh o dvanácti dílech je rozdělen do několika kapitol, v nichž nechybí život ve zbídačeném světě, loupež, že by se za ni (ne)styděli Dannyho parťáci, vězeňské drama i špionážní thriller. A to vše na špičkové úrovni.

Brilantní scénář ještě podporují výborné herecké výkony. Diego Luna jako Andor, Andy Serkis jako předák vězeňské pracovní čety, Genevieve O'Reilly jako senátorka Mon Mothma na jedné straně pořádající opulentní večírky pro smetánku a na druhé veškerými silami podrývající moc impéria, Denise Gough jako umanutá imperiální vyšetřovatelka či Fiona Shaw jako Andorova adoptivní matka. Ti všichni dávají svým postavám hloubku, jež nebývá ve Hvězdných válkách k vidění. Dle mého názoru však celý ansámbl zastiňuje švédský titán Stellan Skarsgård. Baron Harkonnen z nedávné Duny hrál i v českém filmu Nabarvené ptáče, kam ho zlákal jeho kamarád Václav Marhoul a i kolem sedmdesátky má neskutečnou hereckou formu. Skarsgårdova šedá eminence povstání, které ani pořádně neexistuje, je stejně tak démonická a všehoschopná, jako je úlisná až patetická ve chvílích, kdy vede svůj obchod s luxusním zbožím pro zazobance na Coruscantu – hlavním městě/planetě galaxie.

Andor je tím pravým dospělým Star Wars seriálem pro všechny, kdo v možná největší filmové značce všech dob vidí víc než jen roztomilé droidy a mimozemšťany či galaktické barvičky. Jeho kvality ocení i ti, kterým jinak Hvězdné války mnoho neříkají. Při jeho zhlédnutí na vás čekají intriky, život v bídě, špíně a utrpení i hrdinové, kteří nejsou tak docela hrdiny a o jejichž životy se budete upřímně bát.