Osamělí mstitelé a kulomety ukryté v rakvích - Italské westerny v České televizi
Dramaturgie České televize se již dlouhodobě zaměřuje na uvádění italských westernů, z nichž mnohé se dostávají do naší distribuce s mnohaletým zpožděním. V letošním cyklu má divák možnost zhlédnout v ČT i doposud neuvedené a málo známé snímky.
Nové divácké zkušenosti s žánrem
Italskému westernu se nevěnuje Česká televize poprvé. Již v 90. letech 20. století, konkrétně v roce 1996, mohli diváci vidět první menší řadu několika do té doby u nás zcela neznámých titulů. Tento populární žánr, jehož distribuční rozmach nastal u nás až po roce 1989, měl největší odezvu na videokazetách, televizním programu OK3 přebírajícím zahraniční satelitní pořady nebo stanici Premiéra TV, kterou od roku 1993 spoluvlastnila italská společnost.
Přestože se westerny z Itálie průběžně vysílaly od 90. let na různých českých televizních kanálech a některé z nich měly u nás premiéru již daleko dříve, nebyla jim věnována příliš velká dramaturgická pozornost. Ta se v České televizi vyznačuje právě cyklickým uváděním několika snímků v krátkých časových odstupech, kdy má divák možnost více poznat žánr v tematicky pestrém pojetí různě zaměřených režisérů a v žánrově odlišně vystavěných filmech.
Opomineme-li notoricky známé snímky Sergia Leoneho a komediální dobrodružství herecké dvojice Terence Hill a Bud Spencer, poskytla Česká televize zatím největší prostor režiséru Sergiu Corbuccimu. Z jeho tvorby tak mohl divák zhlédnout krvavou podzimní melancholii Django (1966), temný indiánský příběh Navajo Joe (1966), fanatickou road-movie Křiváci (1967), existenciální zimní baladu Velké ticho (1968) a mexickou revoluční epiku Žoldnéř (1968).
Vedle Corbucciho snímků vysílala Česká televize v posledních letech i italské westerny jiných režisérů, které u nás dotvářejí celkovou představu a kulturní povědomí o populárním žánru. Patří mezi ně rozmanité filmy jako Kulka pro generála (1966) Damiana Damianiho, Velká přestřelka (1966) a Tváří v tvář (1967) Sergia Sollimy, Město psanců (1968) Franca Giraldiho, Ať žije Django! (1968) Ferdinanda Baldiho nebo Armáda pěti mužů (1969) Itala Zingarelliho.
Opožděné premiéry a budoucí výzvy
Letos představuje Česká televize z dramaturgického hlediska rozličnější výběr titulů, ačkoliv je divák mohl všechny zhlédnout již dříve na jiných televizních kanálech nebo streamovací platformě Netflix. Jedná se o cyklus filmů Muž proti muži (1967) Giulia Petroniho, Sabata (1969) a Sbohem, Sabato (1970) Gianfranca Paroliniho, Tampeko (1966) Giorgia Ferroniho, Dnes já, zítra ty (1968) Tonina Cerviho a Všechny zabij a vrať se sám (1968) Enza G. Castellariho.
Přestože například Ferroniho a Castellariho snímky jsou již dlouhodobě k vidění na Netflixu a ostatní italské westerny uváděly a opakovaně reprízovaly jiné televizní stanice, má divák v jejich sestavě možnost porovnávat tematickou různorodost a žánrovou variabilitu, s jakými tvůrci k populárnímu žánru přistupovali. Nalezneme zde jak akční dobrodružství z americké občanské války a ironické špionážní příběhy, tak i temné krvavé podívané o nelítostné pomstě.
Zatímco v zahraničí, zejména v západoevropských zemích a USA, byly italské westerny uváděny v době jejich vzniku a představovaly kulturní fenomén své doby, k nám se postupně dostávají s mnohaletým zpožděním již jako součást filmové historie a kultovního postavení. Rovněž u nás, což se projevuje i v textech na webu České televize, bývají snímky zbavovány původně hanlivé angloamerické nálepky spaghetti-western a nazývány italskými westerny.
Výhodou tematických cyklů je možnost porovnávání v různých rovinách, které mohl náš divák zakusit již dříve třeba v odděleném obsazení Hilla a Spencera ve filmech jednoho tvůrce. Zatímco Spencera obsadil režisér Tonino Valerii do akčního válečného dobrodružství Důvod žít a zemřít (1972), Hilla naopak režíroval v ironické epické nostalgii Mé jméno je Nikdo (1973). Na těchto srovnáních získává naše publikum širší rozhled o rozmanitosti populárního žánru.
