Nemám rád dělení
Společnost je rozdělená na očkované a neočkované. Nemám toto dělení rád, protože to může svádět k diskriminaci jedné nebo druhé skupiny. Může to vést k povyšování se prvních nad druhé. Uchýlit se k něčemu takovému je velmi snadné. Stojíme nad propastí a uklouznout je lehké. Historie i současnost nám dokazují, kam až takové rozlišování může zajít – ke zločinům proti lidskosti i genocidám. Nebylo jich už dost?
Nemám nic proti zdravé soutěživosti mezi skupinami. Nevadí mi například fotbalová řevnivost mezi sparťany a slávisty. Nevadí mi její zdravá forma v podobě slovních vtipů a narážek na jednotlivé „kmeny“. Ale vadí mi, když řevnivost přeroste v násilí. Kde leží ta linie, kterou nesmíme překročit, když každý člověk má takový práh jinde? Nezbývá než mít na paměti úctu a respekt.
Toto pravidlo platí pro všechny formy rozlišování i rozdělování. Je úplně jedno, jestli se jedná o rozdíl v národnosti, v barvě pleti, v náboženském vyznání... Nic z toho by nemělo vést k tomu, myslet si, že je něco lepší než druhé. Rozdíly byly, jsou a budou, ale měly by přinášet obohacení, ne strach nebo snahu je zadusit.
Osobně se snažím vůbec neposuzovat, i když to v tomto světě není snadné. Má smysl rozlišovat na smutný či veselý, nemocný či zdravý, špatný či dobrý atd.? Ani tyto protipóly nejsou dokonalé, protože i špatný může potírat dobrého a naopak. Nestavme proto rozdíly mezi sebe, jako překážku. Raději respektujme, mějme v úctě a učme se milovat všechny, včetně svých nepřátel, se všemi jejich odlišnostmi.
(Editorial zveřejněn v magazínu KULT 12/2021)
