Na Ostrově na vás čeká exotika, romantika a rutina

Architekt Richard a jeho manželka Alice se pohádají na společné dovolené kdesi v Tichomoří, protože Richard se chce nechat rozvést. Po bouřlivé výměně názorů se rozhodnou, že odletí předčasně domů. Seženou však pouze malé nákladní letadlo, které pak nešťastnou náhodou havaruje na opuštěném ostrově. Oba rozhádání trosečníci marně čekají na záchranu, a nakonec musejí začít spolupracovat. Najdou si k sobě zpátky cestu a zažehnou dávno vyhaslý plamen lásky? Hned z úvodních záběrů, kdy během průletu mezi oblaky zaznívá epická orchestrální hudba, je zřejmé, že se Rudolf Havlík zhlédl v Hollywoodu 90. let. I zápletkou se Ostrov až příliš nápadně podobá filmu Šest dní, sedm nocí z roku 1998. Místo Harrisona Forda je zde Jiří Langmajer, místo Anne Heche pak Jana Plodková.

Zpočátku se zdá, že se Ostrov vyhne hlavnímu nešvaru současných českých romantických komedií – hysterickému přehrávání. Nešťastná Alice, kterou její manžel neustále přehlíží, je po úvodní hádce zlomená a film vykresluje její bolest velmi empaticky. Ve chvíli ztroskotání se však filmové vyprávění překlopí do zcela jiné roviny a z Alice se náhle stává nesympatická, protivná a hloupá postava. Havlík se za každou cenu snaží z  diváka ždímat smích, a tak sledujeme řadu křečovitě sarkastických hádek. Ve  druhé polovině snímek opět trochu zvážní a více se zaměří na emoce svých protagonistů.

Právě v  těchto momentech je nejsilnější a trochu zamrzí, že se autor nepokusil natočit vážný romantický film, ve kterém by Jiří Langmajer neukazoval holý zadek. Ve srovnání s jinými domácími romantickými komediemi se však stále jedná o poměrně dobrý, nenáročný, snesitelný a místy i vtipný snímek. Nenabízí žádné velké napětí, adrenalin nebo boj o  holý život. Přesto si místo v našich kinech zaslouží a jistě si najde i své spokojené diváky.