Magické dospívání Draca Malfoye

Hodně fanoušků po knize sahá ve snaze vrátit se do magického světa, který tak důvěrně znají. Nutno však říct, že Felton ve své publikaci nabízí o hodně víc než jenom vlastní pohled na natáčení Harryho Pottera.

Kniha popisuje několik různých etap v životě tohoto britského herce. Autor tu až s pozoruhodnou upřímností a skromností popisuje své dětství ve velké rodině, líčí zážitky z puberty, kdy se s vydatnou podporou své matky věnoval hodně koníčkům, mluví o svých hereckých začátcích i o chvíli, kdy ho Chris Columbus vybral do role Draca Malfoye. Kniha oplývá neobyčejným kouzlem, které ovšem nijak nesouvisí s magickým světem, ve kterém Tom Felton strávil značnou část svého života. Velmi přitažlivá je samotná osobnost vypravěče. Nevystupuje zde jako nabubřelá hvězda, která si vyslouží své jméno na hollywoodském Chodníku slávy, jeho cílem není ukázat, jak se z neznámého chlapce stal oblíbeným hercem. Přimlouvá se čtenáři velice lidsky a působí spíš jako přítel než jako někdo, kdo se živí rozdáváním autogramů.

I na samotné natáčení filmů se dívá velmi pragmaticky. Popisuje své začátky na place, zážitky a postupné sbližování s ostatními, kteří se na Harrym Potterovi podíleli. Rozesměje zákulisními fóry, ale podává i důležitou výpověď o postavení dětí ve filmovém průmyslu. Za zásadní považuji zejména jeho krátkou úvahu ohledně Emmy Watson, která hrála Hermionu Granger. Skrze její případ Tom Felton mluví o objektivizaci mladých hereček a tlaku, pod kterým se už v raném věku nacházejí. Velmi zajímavá je pak část, kterou věnuje samotným fanouškům Harryho Pottera. Ukazuje na vliv, který knihy i filmy mají na skutečný svět, a jak dokážou lidé žít a dýchat spolu se svými fiktivními hrdiny.

Také čtěte

Poslední aristokratka se dočkala posledního dílu

Uplynulo již deset let od doby, kdy vyšla kniha kastelána Milotic s názvem Poslední aristokratka...

Jak se kniha blíží do finále, je stále jasnější, že Feltonovi nešlo primárně o napsání fanouškovsky vděčného vzpomínaní na natáčení Harryho Pottera. Jeho odkaz je podstatně silnější a v dnešní době i celkem aktuální. V závěru již sledujeme dospělého muže, ve kterém dochází k zásadnímu zlomu. Z literárního hlediska bohužel kniha dost zaostává za zdařilým obsahem. Důvodem je především nekvalitní překlad plný překlepů, špatných, ba až nesmyslných slovních spojení a občasných gramatických chyb. Dílo rovněž trpí tím, čím hodně jiných autobiografií – Tom Felton není spisovatel a text by si žádal pečlivější redaktorské zásahy. Problémem je hlavně velmi časté opakování již zmíněných informací, které zbytečně zpomalují jinak plynulé vyprávění.

Autobiografie Toma Feltona sice těží z úspěchu Harryho Pottera – a proto se i zřejmě dobře prodává – ale dokázala by stejně dobře obstát, i kdyby se s ním nespojovala. S kouzelnickou hůlkou je nesmírně upřímná, vtipná a místy i dojemná kniha popsána očima někoho, kdo neměl tak celkem obyčejné dětství, i když se o to pokoušel. Stejně ji ocení ti, kteří Harryho Pottera znají nazpaměť, ale i takoví, kteří si chtějí prostě jen přečíst zajímavou knihu.