Jan Budař a Josef Polášek o filmu Tajemství a smysl života
Oba studovali JAMU, oba patří mezi nejoblíbenější české herce. A oba teď uvidíme v novém filmu Petra Vachlera Tajemství a smysl života. S Janem Budařem i Josefem Poláškem jsme si o tomto velmi netradičním snímku popovídali.
Jan Budař: Je snazší ho zažít než pochopit
Snímek Tajemství a smysl života se natáčel asi deset let. Jak dlouho jste součástí tohoto projektu vy osobně a na základě čeho jste se do něj zapojil?
Petr Vachler mi nabídl roli Maxe a já ji moc rád přijal, protože jsem chtěl být u jeho druhého celovečerního filmu. Udělali jsme spolu několik úspěšných Českých lvů a zažili zajímavé spirituální zážitky, takže jsme se znali poměrně hluboce. Film jako takový se nenatáčel deset let, deset let se dodělávala náročná 3D animace, kterou si Petr pro film vymyslel, takže já osobně jako herec jsem byl pouze součástí natáčení hraných scén a po deseti letech jednodenní dotáčky, jinak jsem vývoj projektu sledoval zpovzdálí.
Jak byste popsal svůj vztah k Petru Vachlerovi?
Jako karmické propojení z minulých životů. Jaké to byly životy a kolik jich bylo, to nevím, jen jsem si jistý, že se v tomto čase nepotkáváme poprvé.
Je pro vás osobně tázání se po smyslu života důležité?
Myslím, že je zcela přirozené pro každého člověka. Palčivé existenční otázky jsou od nepaměti důležitým palivem pro veškerou tvorbu, a tvorba je pak důležitou potravou lidstva. Z tohoto pohledu je Petrův film velmi výživným jídlem. Já osobně vnímám smysl života v jeho dokonalém cyklení sebe sama, které zažíváme v nekonečně pestrých variacích stále stejného bytí, jež poznává sebe samo skrze zánik a tvoření, aby vždy znovu pocítilo zázračnou přítomnost lásky. Tolik malé filozofické okénko (smích).
Tajemství a smysl života kombinuje animaci, dokument a hraný film. Napadlo vás někdy dřív, že je to možné?
Napadlo mě, že je to možné, nenapadlo mě, že z toho Petr udělá film (smích). Ale mohlo mě to napadnout, protože Petrova tvorba je velmi originální.
Jak těžké vlastně pro herce je, aby se v takovém mixu zorientoval?
Skoro nemožné, protože už jen sdělit tu představu je náročné, natož ji pochopit (smích). Já jsem nakonec na pochopení Petrovy vize rezignoval, protože těch rovin, které ve filmu jsou, je opravdu hodně. Spirituální učení, mluvící čmelák, paralelní světy, obyčejné lidské příběhy, životy po životech i před životy, kulový blesk atd. Je to hustá jízda téměř na konec vesmíru a zase zpátky a dá se to víc zažít než pochopit.
Vy sám jste loni po mnoha letech příprav uvedl do kin svůj vysněný projekt Princ Mamánek. Dá se říct, že jste si díky tomu trochu oddechl?
Vytvořit film je práce mnoha lidí a vyžaduje to ohromné množství času, takže jsem si určitě oddechl a teď sbírám síly na svůj další film – Největší tajemství Leopolda Bumbáce. Scénář už je napsaný, je i převeden do knižní podoby a já už ten příběh vidím jako nádherný a silný film. Teď už mi chybí jen 40 milionů na účtu (smích).
Jste spokojený s tím, jak na Mamánka reagovalo publikum, nebo jste čekal vyšší návštěvnost?
Jsem velmi spokojený. Princ Mamánek měl u diváků skvělý úspěch a zároveň vzbudil i rozbouřené debaty, protože byl distributorem prezentován jako další vtipná česká pohádka.
Byla to strategie, která možná přitáhla do kin více diváků, ale spustila vlnu určité nevole, protože mnoho maminek mělo pocit (a oprávněný), že trailer sliboval neškodnou pohádku, na jakou jsme tu zvyklí. Princ Mamánek je ovšem hlubší, protože v sobě má rovinu, kterou ocení i dospělý divák, což byl od počátku můj záměr, takže kromě toho, že je ta pohádka vtipná, je i strašidelná a hluboká, to aby dobro a láska mohly zvítězit nad lží a nenávistí.
Když jste si naplno vyzkoušel roli režiséra, je pro vás těžší být nadále „jen“ jedním z herců?
Ne, to vůbec není těžké (smích). Herec má poměrně privilegovaný život, všichni se o něj starají a nosí mu buchtičky, kafíčka a dečky na zahřátí (smích).
Konzultoval s vámi Petr Vachler třeba některé autorské aspekty Tajemství a smyslu života?
Myslím, že jsem to byl spíš já, kdo mu nabízel svůj pohled na situace a dialogy, a vedli jsme kolem toho vášnivé debaty. Petr si ale nakonec všechno udělal po svém, což je správně, protože je autorem svého díla.
Z doposud uvolněných informací o filmu je zřejmé, že v něm zazní spousta otázek. Dokážete z nich vybrat ty, které jsou pro vás osobně nejpalčivější?
Nedokážu, protože film má bezmála dvě a půl hodiny a je opravdu nabitý třaskavě spirituálním materiálem, takže si každý divák může pro tu svoji porci osvícení dojít sám a zažít ji na vlastní uši, oči a tělo.
Josef Polášek: Inspiruje ke šťastnému životu
Jak byste popsal svůj vztah k režiséru Petru Vachlerovi?
Jako dobrý. Petr byl stejný včera, dnes a bude i zítra. Dříve jen nosil boty, haha. Má svůj osobitý a neměnný ezo pohled na svět. Mám ho rád za jeho velké srdce, lásku k životu a lidem, a hlavně za smysl pro humor. Ten je u něj ze všeho nejdůležitější.
Je pro vás osobně tázání po smyslu života důležité?
Myslím, že člověk musí být pořád v pohybu. Pořád musí hledat, tázat se. Když někdo řekne, že našel smysl života a je tak v jeho cíli, nevěřím mu. Tím končí naše diskuse. Vlastníci pravdy se berou příliš vážně a není s nimi sranda. Doufám, že film Tajemství a smysl života nebude chápán jako recept na šťastný život, nýbrž jako inspirace k němu.
Tajemství a smysl života kombinuje animaci, dokument a hraný film. Napadlo Vás někdy dřív, že je to možné?
Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel. Spíš mě nikdy nenapadlo, že by to možné nebylo.
Provedl jste diváky několika dokumentárními sériemi, například Putováním s párou nebo Příběhy starých hospod. Česko musíte mít procestované jako málokdo. Nepočítáme-li domov, kde se cítíte nejlépe?
Když se člověk fixuje na jedno místo, lehce pozbývá svobodu. Naše rodina hodně cestuje a já se nejlíp cítím doma, což je právě tam, kde se všichni společně v daném okamžiku nacházíme.
Jsou pro vás důležité „povrchní“ věci jako kariéra a majetek?
Osobně si myslím, že jde o konkrétní postoj, který k těmto věcem máme. Jestliže podřizujeme kariéře a majetku všechno a jsou u nás na prvním místě, stáváme se sobečtí, bezohlední a nedokážeme se radovat z úspěchů jiných, protože před sebou máme jen vlastní úspěch a vlastní prospěch. Na druhou stranu nám kariéra a majetek otevírají víc možností a dávají nám svobodu. A teď nemyslím jen k vlastnímu pohodlnému žití, ale třeba i k pomoci potřebným.
Má Tajemství a smysl života potenciál zasáhnout i člověka, jemuž je duchovno spíše cizí?
Věřím, že každý máme v duši od Boha nějaké struny, které jsou více či méně citlivé na duchovní podněty. Ať už je to setkání s pokorným a milým dědečkem, nebo setkání s tímto filmem. Někdo taky může stát v němém úžasu před krásou přírody či vesmíru a je tím zasažen na celý život.
Z doposud uvolněných informací o filmu je zřejmé, že v něm zazní spousta otázek. Dokážete z nich vybrat ty, které jsou pro vás osobně nejpalčivější?
Nevím, jestli to zaznělo zrovna v tomto filmu, ale domnívám se, že jsou to vztahy. Snaha o dobré vztahy je vyšší level než snažení se o nalezení smyslu života. Dobré vztahy totiž jsou, kromě jiného, nedílnou součástí šťastného života, a tím i jeho smyslu. Nežijte minulostí a nepročekejte život s vidinou něčeho velkého. Žijte ho teď, právě v tomto okamžiku, a radujte se z toho, co je kolem vás.
Jan Budař (* 1977) se kromě herectví věnuje také filmové režii, scenáristice, hudbě nebo literatuře. Na svém kontě má již čtyři České lvy. Je frontmanem kapely Eliščin band. Loni po dlouhých letech příprav uvedl do kin neobvyklou pohádku Princ Mamánek.
Josef Polášek (* 1965) je filmovým a divadelním hercem. Na JAMU byli jeho spolužáky třeba Marek Daniel, Pavel Liška nebo Tomáš Matonoha. Po studiu nastoupil do HaDivadla, zkušenosti sbíral také v Divadle na provázku nebo Divadle Na zábradlí.
