Jak si Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj počínal před válkou…

Pravda, je to spíš akademická otázka, ale tato kniha nabízí možné scénáře. Honosí se sice podtitulem: Muž, který píše dějiny, ale jde do jisté míry o tvrzení přehnané. Rekapituluje totiž politickou cestu ukrajinského prezidenta od jeho překvapivého zvolení a čtenáři čekající fantastické litanie ze současné válečné situace na Ukrajině budou nejspíš zklamáni.

Navíc dějiny píšeme svým způsobem všichni. Už jen tím, že jdeme k volbám… Ukrajinský novinář Serhij Rudenko ve své knize telegraficky shrnuje a přibližuje dění okolo Volodymyra Zelenského, a to od doby jeho zvolení ukrajinským prezidentem až do chvíle, kdy Rusko narušilo suverénní území Ukrajiny. Včetně situace, jak se Zelenskyj jako prezident snažil celé situaci ještě zabránit. Zelenského triumfální vítězství v prezidentských volbách, kterým kniha tak nějak logicky začíná, je tedy asi jediným vrcholem vyprávění. Přitom tehdy jej v zahraničí paradoxně téměř nikdo neznal, přestože se jako herec stal prezidentem. I když to není historicky poprvé. I Spojené státy mají tu zkušenost.

Nejde o portrét. O Volodymyrově rodině, mládí nebo i dětství kniha mlčí. Máme zde jen možnost seznámit se se Zelenského počátky v úřadu, kdy se jako bývalý komik setkal s realitou státnické úlohy a jeho popularita, s volbami tak vysoká, začala po počáteční euforii pozvolna upadat. Kniha také nemá kapitoly, ale epizody. Snad i proto, že se prezidentem stal původním povoláním herec, televizní producent a manager v jedné osobě. Epizody se však nevěnují zábavě, jako v televizní show, ale veskrze vážným věcem, které formovaly nedávný vývoj událostí okolo prvního muže Ukrajiny. 

Do hledáčku autora knihy se dostali i lidé z těsné blízkosti Zelenského, který je zde navíc vykreslen v podstatě spíš jako tápající státník. Autor také poukazuje na dílčí mezinárodní diplomatické kroky, které Zelenskyj jako prezident učinil, aby pro svou zemi zajistil ze strany Ruska mír. Dík tomu vlastně čtenář vidí, že oné bezdůvodné ruské agresi, které nyní Ukrajina čelí, nebyl schopen nikdo zabránit. Možná, samotný Vladimír Putin. 

Asi největší bizarností v tomto kontextu je, že Zelenského, podle knihy, jeho protikandidát na post prezidenta Petro Porošenko, označoval v rámci vyostřeného předvolebního boje jako prodlouženou ruku Kremlu. Zatímco sám sebe se snažil prezentovat jako toho, kdo Ukrajinu odpoutá od „Ruského zla“. 
Text je psán vesměs přehledně a dlužno dodat, že působí objektivně. Zmiňuje totiž i prohřešky, kterých se Zelenskyj po svém nástupu do funkce prezidenta dopustil. 

Možná je vhodné zdůraznit a zopakovat to, co bylo napsáno hned na začátku. Že kniha vesměs nepřekračuje období začátku ruské agrese. Takže pokud to půjde dobře, máme slušně našlápnuto na knihu, kdy bude Zelenskyj i držitelem Nobelovy ceny míru… a Vladimír Putin v propadlišti ruských dědin.