Intermezzo od Sally Rooney se opět zabývá vztahy mileniálů

Sally Rooney uhranula literární svět hned svým románovým debutem Conversations With Friends, který v Británii vyšel v roce 2017 (v češtině vyšla kniha v nakladatelství Argo o dva roky později pod názvem Rozhovory s přáteli). Následovaly neméně úspěšné tituly Normal People (v češtině Normální lidé) a Beautiful World, Where Are You (česky Kdepak jsi krásný světe). První dva tituly získaly svou seriálovou adaptaci.

Také čtěte

Zavzpomínejte s novou knihou Aleše Cibulky na slavné tváře českého filmu

Milujete staré české filmy a jejich herecké hvězdy? Pak by ve vaší knihovničce neměl chybět nový...

Autorka ve své nejnovější knize sleduje dva bratry, mezi kterými je větší věkový rozdíl: dvaatřicetiletého právníka Petera a dvaadvacetiletého šachistu Ivana. Peter je úspěšný, schopný a na první pohled ho nevyvede nic z míry. Ivan je proti němu samotář a podivín. Oba bratři jsou jako oheň a voda. Přesto je oba spojí smrt jejich otce, která otřese jejich životy. Peter po smrti rodiče nedokáže usnout bez prášků a z rukou se mu začne vymykat i vztah se dvěma ženami - jeho první láskou, Sylvií, k níž stále chová city, a lehkovážnou vysokoškolačkou Naomi. Ivan se zase krátce po otcově smrti seznámí s Margaret, starší ženou s vlastní pohnutou minulostí, se kterou naváže intenzivní vztah.

Rooney na 376 stranách rozehrává vztahové drama, ve kterém jako vždy exceluje a za což je po zásluze chválena kritiky. Dvacátníci a třicátníci mají v její knize, jak už je to zvykem, svůj úhel pohledu, spoustu neodkladných myšlenek, své křivdy a vnitřní nejistoty. Román zdařile reflektuje dynamiku a složitost mezilidských vztahů.

“V tu chvíli jí zavolal Ivan. Mluvil o bratrovi, o tátovi, že prý ji chce vidět, chce za ní hned jet. Co mohla říct nebo dělat. Bylo nepříjemné slyšet ho takhle nešťastného a mít pocit, jako by za to všechno z nějakého důvodu mohla. Pomyslela si, že Ivan se zpočátku jevil jako cesta pryč od špatných pocitů, otevřená brána do jiného života bez výčitek a trápení, které si sama nashromáždila. Teď ale začala chápat, že Ivan může být zdrojem týchž špatných pocitů, neštěstí, výčitek, že si navždycky nezachová dojem svěží neobtěžkanosti, kterým na ni zapůsobil, když se potkali.”

Také čtěte

Aristokratka v Československu z pera Evžena Bočka pobaví a připomene minulý režim

Aristokratka se vrací, tentokrát do minulosti, přesněji řečeno do roku 1983. Oblíbený autor Evžen...

Autorka nepracuje ani tolik s náznaky, řečí těla, pohledy, tónem hlasu, ale její vyprávění stojí právě na myšlenkách a dialozích. Postavy jsou skvěle vykresleny, jejich chování je uvěřitelné a Rooney tak čtenáře snadno vtáhne do děje. Právě to, jak její hrdinové komunikují, je fascinující. Lze poznat, že se jedná o rozhovory lidí, kteří chodí na terapie a nějak kultivují svou emoční inteligenci. Často reagují slovy “to mě mrzí”, “rozumím”. Snaží se být chápaví, věcní, pojmenovávat co, jak a proč cítí, jasně říkat, když o něčem hovořit nechtějí a naopak ozvat se, když o něčem mluvit potřebují. Zdá se, jako by Rooney s každou další knihou jako autorka dozrávala, je lepší a lepší. Intermezzo se četlo výborně. Těším se na následující tituly, věřím, že budou stát za to.