H. G. Wells pro nové tisíciletí

Herbert George Wells žil mezi lety 1866 a 1946. Většinu svých sci-fi děl však napsal ještě před koncem devatenáctého století, což je případ i zmiňované Války světů – nejznámějšího a nejzásadnějšího Wellsova díla – a jeho prvotiny – Stroje času. Jakkoliv je přinejmenším prvně jmenovaná kniha vpravdě nadčasovým literárním skvostem, stále se jedná o celé století a čtvrt staré vyprávění. Tento „nedostatek“ se scénárista publikující pod pseudonymem Dobbs rozhodl napravit.

Obě komiksové adaptace spojuje akční děj, dynamické ilustrace a zkratkovité vyprávění. Je pochopitelné, že dvojici textů majících ve svých vydáních takřka 500 stran, není snadné zpracovat do sto sedmdesáti stránkového komiksu. Otázkou však je, jak moc bylo třeba krátit a zda detaily, jež byly přidány, nějak obohacují vyprávění.

Nemohu porovnávat děj Stroje času, protože jsem jej nikdy nečetl, ale k Dobbsově škodě mám v živé paměti vynikající Válku světů. S klidným svědomím tedy tvrdím, že komiksová verze činí z původního díla mnohem povrchnější zážitek. Základní linka je stále spojena s invazí zdánlivě neporazitelných mimozemšťanů z Marsu a většina děje kopíruje předlohu, ale snaží se z ní dělat ještě dramatičtější dílo přidáním podstatných, ne však opodstatněných, detailů. Hrdinova manželka tak musí být těhotná, aby se ještě navýšilo, co je v sázce, a osud jeho bratra dopadne zcela jinak než v knize. Hrdina také přestává být „pouze“ velmi dobře informovaným pozorovatelem a sám je několikrát v rozporu s původním příběhem, donucen bojovat, asi aby vyhověl dnešním akčnějším nárokům.

Válka světů zabírá, stejně jako její předloha, přibližně dvojnásobek stran oproti Stroji času. I v něm je hlavní hrdina-vědec chtě nechtě akčním gerojem. Pochopitelná je zde zkratkovitost vyprávění a občas zbrklá rozhodnutí, protože komiks nemá na budování postav a jejich motivací zdaleka takový prostor jako kniha.

Silnou devízou komiksu jsou výborné ilustrace. Válku světů nakreslil Vicente Cifuentes a koloroval ji Matteo Vattani. U Stroje času se obou těchto rolí ujal Mathieu Moreau – mimochodem jak příznačné jméno pro ilustrátora díla H. G. Wellse. Ilustrace obou příběhů jsou velmi dynamické a nešetří barvami, což poněkud sráží pocit z toho, že se děj z větší části odehrává na konci devatenáctého století. Kresby oděvů, budov i zařízení odpovídají době, avšak atmosféra je modernější, což není zákonitě na škodu. Srovnání s původními Wellsovými popisy opět ukazuje na snahu přiblížit dílo dnešním čtenářům. Mimozemské stroje – „trojnožky“ vypadají spíše jako metaličtí kříženci rohatých červů a chobotnic, jejich vesmírné lodě – „válce“ připomínají zase Sauronovu věž Barad-dûr. Moreauova kresba působí kvůli tenčím linkám o něco subtilněji, avšak díky některým stranám laděným do určité barvy je ještě o chlup působivější.

Je pro mě obtížné někomu Válku Světů/Stroj času doporučit. Pro mladší čtenáře, kteří by asi odpustili mnohé odchylky od původního díla, zjednodušené, chvílemi až primitivní, vyprávění a snahu mermomocí děj „zakčnit“, je chvílemi až příliš drsná ve vyobrazeních mimozemské brutality a jejích následků. Pokročilejší čtenář, jenž by se chtěl seznámit s dílem H. G. Wellse zase dostane cosi, co odporuje duchu předlohy a její hloubku zploštilo na líbivé minimum. Pokud vám však výše zmíněné výtky nevadí a chcete si užít povedenou kresbu a moderní pojetí klasických příběhů, směle do toho. V opačném případě raději investujte do původních knih. Sice je budete číst mnohem déle, ale stojí to za to.