Death Stranding vzdává poctu klasickým herním úkolům

V listopadu roku 2019 vyšla na PlayStation exkluzivní hra Death Stranding (o rok později vyšla i na PC) od studia Kojima Productions, v jejímž čele stojí japonský videoherní designér Hideo Kojima. Jde o velmi ambiciózní hru, která nakonec posbírala několik ocenění a zahrála si ji spousta hráčů, nicméně šlo o povedený projekt? Rozhodně! Každopádně jde o rozporuplnou hru. Vzhledem a zpracováním odpovídá standardům současné doby, nicméně představuje podivný příběh s ještě podivnějším machinacemi. Děj se odehrává ve fiktivní budoucnosti, ve které je společnost uzavřena sama do sebe, protože svět zaplavily podivné nadpřirozené bytosti. Jakmile do hry vstoupíte, netušíte, co se děje, proč ke všemu došlo a jaký to má vůbec smysl – každopádně jste připraveni se do děje ponořit, protože chcete znát odpovědi na své otázky. Hra je jednoznačně autorským dílem, Kojima se nebojí jít proti proudu a ukázat nám něco velmi netradičního. RPG mají jasně daná pravidla, která tu Kojima porušuje, a překrucuje je natolik, že je až podivné, jak vše funguje. Místo klasického rubání, střílení a vylepšování tu na hráče čeká běhání, šplhání a vyvažování. Protože právě o tom je práce kurýra.

Kojima se nebál představit něco netradičního nejenom po příběhové stránce, ale i po stránce hratelnosti. Kurýr Sam Porter Bridges, hlavní postava, za kterou hrajete, má jasné poslání – doručovat balíčky z bodu A do bodu B. Když se nad tím zamyslíte, právě na tomto principu fungovala většina dřívějších her – děje bývaly ploché, protože tehdejším tvůrcům šlo především o hratelnost. A ta byla mimo jiné tvořena i úkoly „přines mi pět toho a víc onoho“. Vy jste to pak museli najít a donést zadavateli úkolu. Právě toto klasické schéma je v Death Stranding překrouceno a postaveno na první místo. Výsledek opravdu stojí za to.

I když je děj poměrně matoucí, tak vše zpočátku zachraňují herci, hra má totiž áčkové obsazení. Do ústřední role kurýra Sama tu je obsazen herec Norman Reedus (Živí mrtví), kterému sekundují takoví oblíbenci jako Mads Mikkelsen, Léa Seydoux, Tommie Earl Jenkins či Margaret Qualley. Za zmínku stojí i přítomnost geniálního tvůrce Guillerma del Tora, který však posloužil pouze jako předloha pro jednu postavu.

Ve hře sice vše funguje skvěle, ale trpí minimálně jedním velkým minusem – neustálé přenášení zásilek časem omrzí, i když je pravda, že minimálně 50 hodin vás baví. Za zmínku stojí i fakt, že hru si moc neužijí fandové přestřelek – těch tu moc není, a pokud ano, tak jsou příliš jednoduché. O nich však tato hra rozhodně není.