Brněnský Otello přesvědčivě žárlí i vraždí

Scénograf Pavel Borák rozdělil diagonálně celé jeviště mohutnými hradbami přístavu, který chrání ostrov Kypr – vytvořil je z plechových kontejnerů. Silným kontrastem je ložnice s rudou postelí, která vyjíždí z propadliště. V temnotě příběhu má hlavní slovo světelný design Martina Špetlíka. Vytahuje z temnoty bílou nevinnost Desdemony i rudou smyslnost lůžka, stejně jako některé sborové scény. Od historizující pevnosti se odrážejí kostýmy Markéty Sedláčkové, která oblékla muže do neutrálních uniforem a pro ženy vytvořila slušivé róby – pro Desdemonu jsou tu krásné šaty s dlouhými bílými závoji. 

Režie Martina Glasera je úsporná, bez modernizujících excesů, přesto – nebo právě proto – působí inscenace současně a věrohodně. První premiéra v pátek 15. června přinesla obsazení, které bylo poněkud nevyrovnané jak pěvecky, tak herecky. Diskutabilní byl především americký tenorista Harold Meers jako Otello. Neodpovídal představě žárlivostí zmítaného Maura ani fyzicky, ani pěvecky, působil spíš jako Desdemonin dědeček. Podezření na nevěru s pohledným, jiskrným a mladým kapitánem, v excelentním podání Aleše Brisceina, jehož tenor zářil a s lehkostí se nesl do hlediště, je o to uvěřitelnější, Desdemona by musela být slepá! Představitelem nejtemnější postavy, manipulátora Jaga, byl na první premiéře mladý srbský barytonista Dragutin Matić. Jeho hlas je barevný, i když do nosnosti mu ještě chybí pevnost a hutnost. Jeho herecké kreace byly přirozené, jen k uvěřitelnosti zlosyna mu chybí vyzrálost. Desdemonina společnice Emilia má pouze malou úlohu, přesto ji dokázala Václava Krejčí Housková se znělým mezzosopránem pozvednout. Hvězdou večera se stala bezkonkurenčně Jana Šrejma Kačírková jako Desdemona, které dala zářící soprán, sladký v piánech a pevný, se znělými hloubkami, v dramatických částech. Herecky roli prožila a dojímala v árii o jívě i v modlitbě, při vědomí, co ji čeká. Propůjčila Desdemoně krásu i jímavost a čistotu a její výkon by se neztratil ani na světových scénách.

Druhá premiéra se odehrála v neděli 19. června a přinesla řadu překvapení, především ve výkonech hlavních postav. Otella zpíval mladý tenorista Sung Kyu Park z jihokorejského Soulu. Jeho tenor zněl pevně a s žesťovým témbrem, exteriérově sice neodpovídal představě Maura, ale jeho exotický zjev iluzi zcela nahradil. Jagem byl Giorgi Mtchedlishvili, mladý gruzínský pěvec s příjemným barytonem, herecky uvěřitelný, ale nebyl silnou manipulativní postavou. V roli Cassia se představil arménský pěvec z Jerevanu Tigran Hakobyan, s příjemným, i když méně nosným tenorem. Něžnou a přesvědčivou Desdemonou byla Pavla Vykopalová, která jí dala vroucnost svého měkkého a sladkého sopránu, překvapila barevnými hloubkami a dramatičností. Píseň o jívě a modlitbu zpívala s vroucími piány a s klenutou kantilénou. Její Emilií byla věrohodná Jana Hrochová s plným, přirozeným mezzosopránem. 

Představení dostávalo šťávu a energii díky sborovým scénám, které nastudovala sbormistryně Zuzana Kadlčíková. Na scéně zůstával sbor kompaktní a jeho zpěv se nesl nezkresleně i z hloubky jeviště. Vyrovnanost, hutnost a vyvážená barevnost, to jsou trvalé devizy operního sboru. Doplňovaly ho dívky z Dětského sboru Brno, které připravila Valeria Maťašová. Vnesly do tmavého příběhu jas a radostnost. Největším plusem večera bylo hudební nastudování, jehož se zhostili Robert Kružík a Jakub Klecker. Robert Kružík dirigoval obě premiéry a výkon orchestru byl excelentní. Řadí se k nejlepším výkonům brněnské opery. 

Otello bude jistě patřit k žádaným a kmenovým inscenacím a žádný hudbymilovný posluchač by si ji neměl nechat ujít.

* Karla Hofmannová *