Bodu obnovy by prospělo mlčení

Bod obnovy je celovečerním debutem absolventa Fakulty multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně Roberta Hloza. Rodák z  Brna na něm údajně pracoval devět let, z  toho poslední tří intenzivně. Audiovizuální stránka tomu odpovídá. První uvolněné screenshoty nelhaly – snímek vypadá výborně a v tomto směru mu prakticky není co vytknout. Je znát, že Hloz a kameraman Filip Marek mají žánr výborně nastudovaný, a nedrží se zbytečně při zdi. Co do designu Bod obnovy obstojí i ve srovnání s konkurencí, která mohla těžit z vyššího rozpočtu a větších zkušeností.

Vzory typu Blade Runnera, Minority Report nebo Potomků lidí prozrazuje drtivá většina sci-fi filmů poslední doby a  jen těžko to můžeme partě mladých tvůrců, již jsou zároveň velkými fanoušky žánrových milníků, vyčítat. Odpustit si mohli snad jen zbytečně doslovnou aluzi na Hvězdné války (mimo mnohé jiné), když své protagonisty poslali do putyky zalidněné striktně výstředními postavičkami. Podobně nahodilých, příběhem nemotivovaných „odboček“ najdeme v Bodu obnovy několik, ale tato bije do očí nejvíc.

Také čtěte

Oppenheimera pochopí i davy

Zatímco u růžové části letního fenoménu Barbenheimer byl úspěch de facto zaručen předem, kolem...

Počáteční nápad situovat film do doby, kdy smrt nemusí být pro člověka konečnou, měl slušný žánrový potenciál. Robert Hloz a  jeho spoluscenáristé Tomislav Čečka a  Zdeněk Jecelín však udělali chybu. Zřejmě ve snaze přiblížit film vkusu většinového publika jej aplikovali na thrillerovou kostru. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby se jim kvůli tomu výsledek nerozpadl do velkolepě vyhlížející, ale tuctové kriminálky se vším, co tuto konstantu hlavního televizního vysílacího času zpravidla provází – roboticky znějící dialogy, jejich přemíra, jednání postav zbavené logiky.

Nevadilo by, že Bodu obnovy chybí jakákoli snaha o nadhled, nebo dokonce humor, přece jen se pohybujeme na poli vážně míněného vědeckofantastického příběhu. Jenže když v  jeho středu běhá policistka, o  níž se dozvíme de facto jen to, že za žádnou cenu neposlouchá rozkazy shora, její toporné ztvárnění a  stále stejný výraz ve tváří otráví i  sebehezčí kulisy. To, že si jako jediná občas dovolí mluvit jinak než spisovně, potom působí spíše jako chyba než snaha o polidštění. Dnes už víme, že Bod obnovy v  kinech nezapadl. Za sympatickou snahu o  „světovost“ si to zaslouží. Ale hovořit o něm v superlativech, jak činí velká část internetových komentářů, by znamenalo dělat z něj něco víc, než mu dovolil chabý scénář.