Amerikánka zdrhá z komunistických děcáků a pasťáků

Scénář Davida Jařaba nepočítá s žádnou souvislou a kompaktní dějovou linii. Je však jasné, že sledujeme malou Emu. Její máma a bratři pro ni představují celý svět. Matka však péči o dceru nezvládá a Ema skončí v socialistickém děcáku. Odtud putuje do pěstounské péče a pak dokonce do výchovného ústavu (lidově „pasťáku“). Krátce se setká se svým starším bratrem, který jí namluví, že na ni v Americe čeká jejich otec, a vtiskne jí do ruky fotografii z filmu Rocky Balboa. Ema tím pádem nachází sílu žít. Sní o dospělosti, kdy konečně odcestuje za svým domnělým otcem – slavným boxerem.

Nejvýraznějšími prvky filmu je barevnost a alegoričnost. Skrze křiklavé barvy jsou efektivně transportovány přímou linkou do divákovy duše silné emoce. Přitom zůstává nejasné, zda jsou zobrazované scény skutečné, snové nebo čistě fantazijní. Střihy jsou rychlé a náhodně přeskakují v čase. Dovolím si tvrdit, že Amerikánka je něco zcela unikátního, co se nepodobá ničemu v současné české filmové produkci. Místy však působí až příliš intenzivně, experimentálně a expresivně. Zkrátka forma válcuje obsah.

Také čtěte

Joker je mrtev! Folie à Deux jako nefunkční muzikálový experiment

Po úspěšném prvním dílu Jokera z roku 2019 vstupují Todd Phillips a Scott Silver spolu s hercem...

Z hereckých výkonů nejvíce vystrkují růžky různé podoby Emy v průběhu času. Klára Kitto jako nejmenší Ema vás chytne za srdce a vzápětí jej rozcupuje na kousky. Z jejího pojetí bezpodmínečné lásky k matce (Lucie Žáčková), která své city projevuje velmi rozporuplně, vstávají všechny chloupky na těle. Oproti ní působí starší verze Emy v podání Julie Šoucové a Pavly Beretové klidněji a odměřeněji. Roli staršího bratra ztvárňuje hudebník Tomas Sean Pšenička, známý z Ordinace v Růžové zahradě, kde hraje Toníka, syna manželů Suchých. I když má ve filmu menší prostor, do příběhu přináší zejména hudební prvek.

Taušova Amerikánka si vás zaháčkuje, protože vybrnká ostré tóny na napjaté emoční struny. Expresivní spektákl s podtitulem „na základě skutečných osudů“ upozorňuje na podmínky v dnešních dětských domovech skrz filtr minulého století. Ano. Byly doby, kdy děti v dětských domovech zažívaly traumata a nedostatek péče. Tohle si nelakujme na růžovo. Srovnávat současnou situaci s minulostí však není přesné, protože ve 21. století směřujeme k individuální podpoře a lepším podmínkám. Často se stane dětský domov vítěznou stabilní půdou pod nohama místo kličkování na rodinném minovém poli plném náhodných výbuchů týrání, incestů a jiných nepředstavitelných hrůz.