Životopis prince Harryho otevírá hodně otázek

S oznámením, že princ Harry vydá svůj ucelený životopis se všemi detaily, se na jeho hlavu snesly další posměšné poznámky v tom smyslu, že bratr následníka britského trůnu jen touží po pozornosti. Nakolik jsou tyto pomluvy pravdivé, už je na posouzení každého jednotlivce. Já je brát do úvahy nebudu a podíváme se na kloub jenom knize samotné a tomu, co se v ní snaží princ Harry říct.

Biografii Náhradník ve skutečnosti nenapsal sám vévoda ze Sussexu. Za jejím zrodem, z pozice tzv. ghostwritera, stojí úspěšný americký prozaik a  novinář J. R. Moehringer. Na svém kontě má mimo jiné podobně koncipovaný životopis spoluzakladatele značky Nike, Phila Knighta.

Profesionální ruka je na textu znát. Kniha je mimořádně čtivá, skvěle vygradovaná, až připomíná spíš komplikovaný román než suchopárný přepis něčího života. Autor zachází do detailů, pro čtenáře modeluje svět kolem hlavního aktéra velmi realisticky a  přitažlivě. Díky tomu kapitoly ubíhají rychle a lehce.

Princ Harry začíná svůj příběh v roce 1997, krátce po tom, co tragicky zahynula jeho matka, princezna Diana. Právě bolest nad její ztrátou je jakýmsi pojítkem mezi všemi kapitolami a ukazuje se, že s jejím odchodem se Harry nikdy nesmířil. Další střípky věnuje životu na škole, vstupu do armády, vztahům se svým bratrem, otcem i  s  několika ženami. Vyprávění pak vrcholí v současnosti, po seznámení s Meghan a jeho rozhodnutím opustit své povinnosti coby Náhradníka a reprezentanta královské rodiny

Nejzajímavější je bezesporu prostřední část, věnovaná Harryho vojenské kariéře. Harry zde opouští své nekonečné vzpomínání na matku a poukazuje na problémy, se kterými se setkával za hranicemi své domoviny a které mu nakonec způsobily posttraumatickou poruchu a dále formovaly jeho osobnost. Ovšem nejpalčivější součástí biografie jsou poznámky k  praktikám bulváru a  novinářů.

Také čtěte

Jak se má Matthew Perry?

Americký seriál Přátelé zaznamenal v čase svého vzniku nebývalý úspěch. I téměř devatenáct let po...

Harry zde velmi jasně a bez obalu poukazuje, jak dokážou ohýbat pravdu a z pár fragmentů informací sestavit zcela jiný příběh. Lidé, kteří princovy veřejné projevy sledují delší čas, již sice téměř vše vědí, v knižní podobě, navíc zasazené do ucelenějšího kontextu, ale informace získávají jasnější obrysy. Náhradník se nezdá jen jako řadová biografie, ale spíš jako apel na veřejnost, aby si uvědomila, že za všemi těmi bombastickými titulky jsou skuteční lidé a  jejich životy. Princova potřeba vysvětlit a uvést na pravou míru řadu svých prohřešků z minulosti zde působí velmi logicky a pochopitelně. Je pak jen na čtenáři, kolik toho přijme a jestli přehodnotí své názory