Velká ryba v české muzikálové řece

Malému Willovi jeho otec Edward líčí svou pouť životem sebestředným pohledem plným fantazie s čarodějnicemi, mořskými pannami, obry nebo vlkodlaky. Jak chlapec vyrůstá, začne jeho báchorkami silně pohrdat. Spoléhá se spíše na rozum a logiku. Navíc má pocit, že nikdy nepozná rodičův pravdivý příběh. Jako dospělý se svou partnerkou Josephine čeká narození vlastního syna a  naplno přichází tátovi na kloub, zatímco ten bojuje se závažnou rakovinou. Hudba Andrewa Lippy je jednodušší, ale hudební nastudování Emy Mikešové a Matěje Vody povyšuje zážitek z písniček na vyšší úroveň. Překladům Zuzany Čtveráčkové, dcery režiséra Stanislava Moši, není co vytknout.

Přinášejí lehkost a  srozumitelnost i  při sborových písních. Přestavby scény Christopha Weyerse jsou rychlé a plynulé. Projekce Petra Hlouška spolu s  kostýmy Andrey a Adély Kučerových profitují z  kreativního pojetí celého kusu. Baví mě záplava narcisových nafukovacích balónků, maxi stůl obra Karla jako úředníka i loutka velké ryby. Aleš Slanina jako Edward Bloom srší hereckou i pěveckou energií, ale dovede vystihnout také bolest a bezmocnost ke sklonku života. Tereza Navrátilová coby jeho manželka Sandra má po pěvecké stránce značné rezervy. Z vedlejších rolí je roztomilý obr Karel Dušana Vitázka a neustále se drbající vlkodlačí ředitel cirkusu Amos Jiřího Resslera. Company působí neobyčejně sehraně a kompaktně. Vidět v muzikálu Velká ryba jen egoistické vychloubání by nebylo prozíravé. Žít v šedi všední nudy je vyčerpávající. Vtiskněte do vyprávění vlastní duši. Nevymýšlíte si, ba ani neutíkáte sami od sebe. Druzí vás naopak poznají mnohem lépe, když zvědavě koukají dovnitř vás, místo rychlého a povrchního posouzení. Velká ryba diváckým srdcem hýbá.