Textařsky nejotevřenější a nejniternější Radůzin počin
Nové album písničkářky Radůzy je neplánovaně rovnou dvojalbem. První část kompletu nazvala Kerosin a druhou Nezhasínej. Kerosin původně zamýšlela natočit sama živě jako návrat ke kořenům písničkářství. Záměr jí však překazil lockdown, proto nahrávka vznikla ve studiu, v duu s kytaristou Josefem Štěpánkem. Protože, jak sama autorka říká, změn v jejím životě bylo opravdu mnoho, další písně začala skládat hned druhý den po dokončení natáčení. Rozhodnutí vydat dvojalbum se tedy nabízelo.
K natáčení druhého disku kompletu, jenž nese název Nezhasínej, již přizvala další muzikanty. Spolu s Josefem Štěpánkem si zahrála s Milošem Dvořáčkem (bicí), Janem Steinsdorferem (klavír, klávesy) a Janem Lstibůrkem (basová kytara). A v neposlední řadě nazpívala duet s legendou českého bluegrassu Robertem Křesťanem, v němž vzdává hold všem lidem, kteří jí podali pomocnou ruku. Sama Radůza tentokrát nechala akordeon stranou a vzala do rukou nástroje, na něž začala hrát během lockdownu, a to banjo a ukulele. Textařsky jde o nejotevřenější a nejniternější Radůzin počin. A jak písničkářka uvádí, ačkoli po řadě koncepčních desek chtěla napsat album nekoncepční, záměr jí nevyšel. Novinka je upřímným, místy až syrovým deníkem posledních tří let jejího života. Najdeme zde písně inspirované domácí výukou, například Leif Ericsson - rozverná skladba o objevení Ameriky, či autorčiny české verze písniček, které ráda zpívá s přáteli (Za Jordán nebo srbská Zatočme se v kole), ale hlavně důsledně dokumentární písně mapující její cestu životem. Dvojalbum jako upřímný, místy až syrový deník posledních tří let Radůzina života, naplněný nejotevřenějšími a nejniternějšími písněmi.
