Škoda z každé rány, která nepadne vedle

Když spojí síly Robin Schenk, Petr Štěpán a Miroslav Ondra, vznikne autorský recept z kuchyně MdB na muzikál ve světové premiéře. Schenkova hudba se podobá filmové a je chytlavá díky pestré paletě hudebních nástrojů. Štěpán a Ondra texty navlékají hravými a dravými způsoby do podoby vkusného náhrdelníku, akorát scénu si dovedu představit v bohatším hávu. Dva kameny – ten Eliščin Světlany Janotové a Lukův Libora Matouše – o sebe křesají a vzniká hojně hereckých i pěveckých jisker. Jsou to však vedlejší postavy, které efektivně rozdmýchávají oheň na jevišti. Hajný Kudla Jiřího Macha představuje stěžejní a poctivou zápalnou šňůru celé inscenace. Jeho výkon graduje a záporáctví z něj čiší na všechny strany. „Já mu jámu klidně vykopu! Ba dokonce pomník mu u ní do kamene vytesám“. Jemné plamínky veselosti a bodrosti Adléty Lenky Bartošilcové pak vnášejí potřebný ženský prvek.

Poslouchat příběh o devíti ranách, které nepadly vedle? Kdo tvrdí, že je to holt smůla, být v nesprávný čas na špatném místě, ten se mýlí. Muzikál Devět křížů volá, že si často neuvědomujeme propojenost svých činů. Proměnlivost a nepředvídatelnost lidských citů a emocí je sice přirozená, ale pořád dokáže napáchat i více než devět škod.