Přátelství, které oheň zničí na popel

Předlohou inscenace byla kniha Sándora Máraie Svíce dohořívají. Dva bývalí přátelé Hendrik a Konrád se po letech schází na panství jednoho z nich. Nejprve to vypadá na příjemné a uvolněné setkání, které se ale postupně vyostřuje. Henrik se vrací ve vzpomínkách do hluboké minulosti, což vyplavuje na povrch staré křivdy a zášti. Zradu, cit i vášně si staří přátelé vyříkávají za dohořívání svící, které symbolizují pomíjivost lidského života a jeho nezvratný konec.

Největším specifikem inscenace je netradiční řešení jeviště. Scénografie Jaroslava Milfajta umisťuje jeviště doprostřed, takže ho obklopují dva sektory hledišť. Pokud sedíte ve vzdálenějším sektoru, musíte se na své místo dostat přes samotnou hrací plochu. V případě nečekaného opuštění sálu vstanete ze svého místa a čekáte na uvaděče, který vás vyvede ven.

Také čtěte

Zvládnou kati své oběšence ututlati?

Ondřej Sokol není známý jen jako herec, bavič a moderátor. Věnuje se i divadlu. Černou komedii od...

Poznám, že Martin Huba má s rolí Henrika určité zkušenosti, protože ji po mnoho let ztvárňuje i na Slovensku. Jiří Dvořák jako Konrád je naopak upozaděn, neboť po většinu času pasivně naslouchá monologu Martina Huby. Ze začátku se tím buduje atmosféra napětí a tajemna, ale postupem času vás přepadne neodbytný pocit, že sledujete „hru jednoho muže“. Oba se ale dokážou na neobvykle řešeném jevišti pohybovat tak, aby oba sektory hledišť měly náležitý rozhled.

Pro diváky, kteří mají rádi komornější činohry, které stojí na jednom hereckém výkonu, bude sledování hry Oheň a popel velmi uspokojující. Jen si dejte pozor, abyste na představení přišli včas. I pár minut po začátku hry už vás nevpustí do sálu. Lepší komunikace napříč organizačními složkami by rozhodně neuškodila, protože při mé návštěvě si jednu divačku přehazovali jako „horký brambor“. Evidentně může nastat situace, kdy si na jedno místo koupí lístek dva lidé zároveň.