Pohled z mostu udeří i bez mostu

Režie Stana Slováka se soustředí spíše na hloubku lidských duší, charaktery a emoce než na příběh. Očima místního advokáta Alfieriho sledujeme příjezd dvou nelegálních migrantů z Itálie do Edieho rodiny, který žije se svou manželkou Beatricí a její osiřelou neteří Catherine. Vše se zkomplikuje, když se přistěhovalec Rodolfo zamiluje do Catherine a chce si ji vzít. Víc než otcovské a příbuzenské city ke Catherine cloumají Ediem, jenž se navíc nesmíří, že už dávno není malá holka. 

Na scéně Jaroslava Milfajta dominují šedé krychle a kvádry. Diváci tak musí hodně zapojovat svoji představivost. Rozmanitější scénografie by hru rozhýbala, protože je dost statická a jednotvárná. 1 hodina a 45 minut se odehrává bez přestávky. Petr Štěpán coby Edie udržuje napětí po celou dobu, navíc je jeho projev civilní a umírněně intenzivní. Dynamika Markéty Sedláčkové jako Edieho manželky Beatrice převyšuje Barboru Slaninovou v roli Catherine. Vypravěč a advokát Petra Halberstadta provází, komentuje a nazírá na dění ze své vlastní perspektivy.

To, že v Pohledu z mostu chybí jakýkoliv most, je od Millera taková hádanka. Pohledů uvnitř sebe odkrýváme přehršel. Jaký je pohled na asimilaci nelegálních přistěhovalců? Co ve vás evokuje pohled směrem k posedlosti a touze ovládat v rámci rodiny? Dá se nahlížet na udavačství a zradu i jinak než formou pomsty? Přijměte most jako metaforu nadhledu. Pohled z mostu totiž skrývá dost skvostů.