Oldřichu, dej si chlebíček

Když se řekne Oldřich Nový, většině lidí se vybaví ikonický film Kristián (1939). Málokdo už ví, že je jeho jméno spjaté i s Brnem a že v Praze založil dokonce vlastní Nového divadlo. Jako ředitel tam vládl pevnou rukou a prosazoval kulturu slova a kvalitu. V Redutě Starý dobrý Nový (Oldřich) představuje poctu jeho jménu. V jednoduchosti není jen síla, ale i zápletka. Aby Oldřich Nový mohl věrně hrát záporáka, musí se svým komplicem Zdí spáchat skutečně podlý zločin. 

Režie Natálie Deákové a Bažantova scéna věrně přenáší ducha filmu do nitra divadelního řemesla. Rozhýbané propadlo dodává svěží 3D dynamiku. Jde o operetu každým coulem. Hudba Jakuba Kudláče příjemně klouže dějem jako dobře navoskované lyže. Pavel Čeněk Vaculík jako Oldřich je neuvěřitelně uvěřitelný. Jako kdyby mladého Nového naklonovali. Tomáš David má dvojroli Jaroslava Marvana a Zdi. Ztělesnění doby – ministr propagandy – Joseph Goebbels v podání Romana Blumaiera důsledně vykresluje pasivní agresi.

Starý dobrý Nový (Oldřich) nejen zaručí, že se o přestávce hladově vrhnete v baru na chlebíček. Osvětlí, že udělat se dá kačena i jinak než s knedlíkem a zelím. Taky že vysloužilí pianisté němých filmů jsou ilumináti. V Redutě si připomenete, jak starý Oldřich Nový je pořád dobrý. Při oddechové operetě na jeho počest uznáte, že přísloví „koho chlebíček jíš, toho píseň zpívej“ umí ve správný čas zachránit nejeden život.