Neklan je obří mocenský mejdan

Ludský kníže Vlastislav si nárokuje Sámovu korunu, protože se osvědčuje v boji, což dokazuje vítězstvím proti Sasům. Moc podle něj patří nejsilnějšímu a on je předurčen „mečem brázdit zemi“. Jeho přesným opakem je kníže Neklan, který je bojácný a opatrný. Někdo by mohl říct srab, ale v politické řeči diplomat. Místo sebe obleče do zbroje Tyra, protože se mu hnusí i pohled na bitevní vřavu. Kouřimský kníže Krasník mezitím volí vyčkávací taktiku a jeho životní motto je: „Když se dva perou, třetí se směje.“ Spolčí se s každým, když zavětří zisk.

Vostrého adaptace s režií Štěpána Pácla dílo z roku 1893 s nonšalantností posouvá blíže současnosti. Lumírovský blankvers činí Zeierova Neklana zvukomalebným. Sýkorovy kostýmy a Šilarova scéna působí naopak jako z jiné planety. Ostře kontrastuje postava Vlastislavovy manželky Svatavy na segwayi s vyobrazením živlů ohně, půdy i vody. Tomáš Šulaj jako Vlastislav táhne nekonečnou energií ansámbl dopředu jako natěšený husky na saně s polárníky. Neklan Martina Slámy je extrémně váhavý a ustrašený se bít. Klimba Petry Lorencové ilustruje, v jakém postavení byly tehdejší ženy a že něžné pohlaví není radno podceňovat. 

Neklan se v podání Činohry NdB nesoustředí pouze na moc. Co má na svědomí tragický konec většiny postav? Za všemi příkořími lidského života hledejme bezmoc. Ať už necháte rozhodovat jiné, řídíte se podle nepodložených informací nebo věříte věštbám... Pak vám vládne někdo cizí. Cesta ze zašmodrchaného bludiště se zdá být nemožná, ale přitom hříšně jednoduchá – ochota nést vlastní odpovědnost za všechny činy a celý svůj život.