Mádlovy rádiové Vlny vysílají jeho představu o srpnu 1968
Recenze filmu Jiřího Mádla Vlny
Letos v srpnu uplynulo už 56 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa z roku 1968. Vzpomínají na to nejen pamětníci, ale také režisér Jiří Mádl narozený až v roce 1986.Ten nahlíží na normalizační část našich dějin skrz příběh dvou bratrů na pozadí událostí kolem Československého rozhlasu. Vlny se inspirují skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu.
Snímek je avizovaný jako směs historického dramatu a thrilleru. Děj se odehrává na konci 60. let minulého století. Studenti vysokých škol mají novou modlu, která se jmenuje Alexander Dubček. A ten nezahálí! Komunistickému režimu nasazuje „lidštější tvář. Mimo jiné, v rámci Pražského jara, přinese do tehdejšího Československa svobodu tisku, protože podle něj je cenzura nepřípustná. V té době spolu bydlí v Praze dva bratři Tomáš (Vojtěch Vodochodský) a Pavel (Ondřej Stupka). Protože sourozencům Havlíkovým rodiče tragicky zemřeli, tak se starší Tomáš stará o mladšího Pavla pod přísným drobnohledem nerudných ženštin ze sociálky. Když se však dozví, že se přihlásil do konkurzu na pracovní místo v Československém rozhlasu, tak se stane nečekaná věc.
Místo Pavla nastupuje jako technik do rádia právě Tomáš. Setkává se tam se svým vedoucím Milanem Weinerem (Stanislav Majer), ale i dalšími osobnostmi, jako je na příklad Jiří Dienstbier (Vojtěch Kotek) nebo Jan Petránek (Petr Lněnička). Zamiluje se dokonce do novinářky a překladatelky Věry Šťovíčkové (Táňa Pauhofová). Režim na Tomáše tlačí, takže je nucený k donášení na své kolegy z rádia. Všechno vyvrcholí právě srpnem 1968, na kterém sledujeme „odboj rádia“ vůči vpádu cizích vojsk na naše území.
Nejlepší aspekt filmu tvoří kamera Martina Žiarana a střih Filipa Maláska. Skrz záběry kamery oba přenáší nejen thrillerové akce, ale umí zabrnkat i na nostalgickou strunu. Naopak jako nejslabší článek se ukazuje jeho povrchnost a hloubka vykreslení postav. Krásným příkladem je prezentování Milana Weinera jako hrdinského disidenta, přitom v realitě byl vedoucí Redakce mezi národního života velmi prominentní komunista. Jednání jednotlivých postav a jejich předkládaná hloubka se ukazují jako velmi vágní, takže si k nim nestihnete vybudovat dostatek citové vazby.
Nezbývá nic jiného než přijmout fakt, že se jedná o osobní pohled na dobu minulou, kterou Jiří Mádl nikdy nezažil. Což může vadit zejména pamětníkům, kteří si snímek porovnají se svými vzpomínkami. Mádlova interpretace neumí obsáhnout drobné nuance a nahlížet na problematiku širšími úhly pohledu. Řemeslně skvěle zvládnutou kameru, střih a hudbu proto ubíjí, že Vlny na malířskou paletu vymáčkly pouze černou a bílou. A tyto dvě barvy odmítá Mádl míchat dohromady.
Hodnocení: 55 %
Vlny
Jiří Mádl
Bontonfilm,2024
CSFD: 89 %
Další představení v místě
Máte předplaceno?
Další číslo vám neunikne – magazín KULTINO* vám 4x do roka doneseme až pod nos do vaší poštovní a e-mailové schránky.
A k tomu navíc volné vstupenky, extra bonusy a další rozmazlování našich podporovatelů.
