Království Velkého Gatsbyho. Tam, kde se luxus mísí s prázdnotou

K tomuto Fitzgeraldovu dílu cítím osobní vnitřní rozpor. Dějově se mi zdá prvoplánové a plytké. Nick Carraway povídá o „Velkém Gatsbym“, který vlastní ohromnou vilu, kde pořádá bombastické večírky. Gatsby a Daisy prohlašují, že se hrozně moc milují. Ona ale žije s Tomem, který ji týrá a psychicky ničí. Tom je záletník, který tráví svůj čas nejen s milenkou Mirtle, ale dobře se zná také s jejím manželem Georgem, který pracuje jako automechanik. Na celou zápletku stačí dvě auta, jedna hysterka a nabitá pistole, aby se zjistilo, že na pohřeb Jaye Gatsbyho přijde akorát tak vypravěč a Jayův otec.

Režie Petra Gazdíka vychází z dramatizace Simona Levyho. Gazdíkova režie klade důraz na pevné spojení se scénou Petra Hlouška a na precizní kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové. Hlouškově scéně dominuje točna. Kromě ní je jeviště protkáno cestičkami, schody, plošinami a rampami, které symbolizují různé životní zákoutí a bloudění. Dobové oblečení je hodně podařené. Většina šatů postavy Daisy se šila ručně a pod těmi nejblyštivějšími je Daisyna herecká představitelka dokonce úplně nahá.

Lukáš Janota jako Jay Gatsby se soustředí spíše na vykreslení odtažitosti, zarputilé tvrdohlavosti a bezelstné důvěřivosti ke svým přátelům než na ohromení publika luxusem, namyšleností a sebestředností. Daisy Kristýny Daňhelové realisticky podává zhoubnou psychickou závislost na tyranském manželovi spolu s beznadějně zlomeným srcem. Dušan Vitázek jako její despotický druh Tom vnáší na jeviště sršící a nezastavitelnou energii a Ondřej Studénka jako George Wilson zase nefalšované a ryzí emoce.

I když nejsem fanynkou předlohy a samotného příběhu, tak Velký Gatsby v podání Městského divadla moji pozornost hravě udrží. Obdivuji nejen Jana Brožka coby vypravěče Nicka, který navzdory zlomené kůstce v chodidle zvládá premiéru s hůlkou úplně s přehledem. Uchvátí vás také choreografie charlestonu Michala Matěje, která se snoubí se skvěle napsanou Janotovou hudbou. Přeneste se z Městského divadla Brno nejen do 20. let 20. století, ale také zadumejte, jak se zrovna vaše cesty klikatí životem, a jestli v nich kráčíte v obklopení těch správných lidí.