Knihou roku 2024 se stala Hella Aleny Machoninové

Ústřední linkou je snaha Aleny Machoninové pátrat po životě Heleny Frischerové, jež byla spolu se svým manželem ve 30. letech v SSSR zatčena a následně odsouzena k deseti letům vězení v nápravně-pracovních táborech. Autorka primárně sleduje Hellin život po opuštění věznice, nicméně nemalé úsilí věnuje také rekonstrukci jejího minulého života. Života ve svobodě. Života před oním zatýkacím dnem. Před dnem, v  němž ztratila Hella přátele, domov i manžela a o němž sama mluví jako o své první smrti. Jedná se o literární kousek, který se od zbylé produkce současné české literatury výrazně liší. Přebal sice slibuje román, nicméně dle mého názoru není toto označení příliš charakteristické pro text, s nímž se čtenáři setkají. Snoubí se v něm vše. Román o dvou lidech, jejichž láska byla násilně ukončena, reportáž o soudním jednání, výsleších a  dekádě nucených prací v lágrech, deník samotné autorky, která šikovně reflektuje svoji výzkumnou práci. Literární koláž, jíž je Hella ústředním tématem, nicméně obklopena je nespočtem dalších lidí, kteří formovali její život. Dílo bych s čistým srdcem zařadila na pomezí krásné a odborné literatury. A je opravdu krásné, krásné, krásné.

Autorka se skvělým způsobem vyrovnala s těžkým tématem, jemuž bravurně přizpůsobila jazykovou stránku textu. Nutí čtenáře, aby neztrácel pozornost a nepřeskakoval pasáže, pátral po pravdě a četl mezi řádky. Aby četl pomalu, pečlivě a s úctou ke všemu, co se protagonistce v reálném životě stalo. Je to jednoznačně text, který Heleně Frischerové vzdává hold tím, jak je sestaven. Opření se o soukromé dopisy mezi Hellou a  její přítelkyní činí text autentičtějším, avšak také v mnoha ohledech těžším na emoce. Čtenář dostává příležitost nahlédnout do bezprostředního intimního prostoru neveřejné korespondence ženy, která se stala pro Jiřího Weila, významného českého spisovatele 20. století, předobrazem jeho díla Moskva-hranice. Je to kniha o nesvobodě, životě jedné silné ženy, literatuře, lásce k domovu a nemožnosti jej někdy více navštívit. Je to kniha vzpomínek, rekonstrukce lidského života pomocí faktografického materiálu, který více otázek otevírá, než aby na ně odpovídal. Ale je to také kniha o Rusku, o jeho podobách ve 20. století a měnícím se charakteru země až do doby kolem roku 2014. Kniha zanechává ve čtenáři silnou odezvu. Ptá se na věci, na něž není lehké najít odpověď, ukazuje obrazy, na které není snadné se koukat. A je to mistrovské dílo, které si získané ocenění právem zaslouží!