Klára Vodičková Nevečeřalová: Prostor, ve kterém kočka žije, může napovědět, s čím je nespokojená
Klára Vodičková Nevečeřalová je kočičí psycholožka, která se tréninku a chovu koček věnuje již přes deset let. Vidět ji můžete například v pořadu České televize Kočka není pes, kde od roku 2015 radí majitelům koček. Vede také soukromé konzultace a pomáhá lidem zjistit, co jejich kočkám chybí a jak řešit jejich problémové chování.
Kočičí psycholog zní jako velmi netradiční povolání. Jak jste se k němu dostala?
Mě k tomu donutila má vlastní „problémová“ kočka. Ujala jsem se koťátka od zdivočelé kočky a vůbec jsem netušila, co to obnáší. Když mě ten malý rezavý „zloprcek“ začal šikanovat, řekla jsem si: A dost! Něco dělám špatně. A tak jsem se začala zajímat o chování koček, o to, co je pro ně přirozené a co ne, a ono to na tu mou Garfinku začalo fungovat. Tak za mnou začali chodit kamarádi, jestli jim taky nepomohu s kočkami, že já to s nimi umím. A pak mě ti kamarádi doporučovali svým kamarádům, ti zase dál, až to najednou byli úplně cizí lidé a mě to začalo hrozně bavit. A tak jsem se pídila ještě hlouběji do tajů kočičí duše a v tomto stavu vlastně setrvávám dodnes, i když už je tomu mému rezavému zloprckovi 14 let.
Jaké druhy terapie při své práci využíváte?
Jsem v tomto trošku atypická, protože kromě studia výzkumů a spolupráce s vědci a veterináři při své práci využívám i alternativní směry, které jsou pro mnohé lidi „nevědecké“ a mnozí to nazývají šarlatanismem. Mě ale právě kočky naučily, že v našem světě je ještě něco více než to, co vnímáme svými smysly. Proto pracuji i s reiki, a dokonce jsem získala certifikát ze zvířecí komunikace, což je vlastně jakési napojení se na zvíře. Hodně ale pracuji i s méně alternativními směry, jako je „designerství“ domácností, kde často třeba jen posunutí škrabadla nebo zvětšení toalety umí hotové zázraky.
Jak probíhá vaše první návštěva u klienta?
No ona většinou stačí jen jedna návštěva, zbytek řešíme na dálku. Záleží, jestli se jedná o on-line konzultaci přes videohovor, nebo přímo o osobní návštěvu. Pokud se ale budeme bavit o té osobní, tak většinou přijedu, s majitelem kočičky si sedneme, dáme si třeba kávu a probereme problém. I když mi problém předem popsal důkladně ve zprávě, tak se vždy ptám znovu, protože při osobním kontaktu člověk muže naťuknout nějaké téma, které může být zdánlivě nesouvisející, ale ve výsledku je velmi důležité. No a snažíme se dobrat k jádru věci. Během tohoto rozhovoru už komunikuji u svého kočičího kufru s kočičkou, pokud přijde. Pokud ne, tak se za ní jdu podívat. Když je někde schovaná, tak jí nevytahuji, jen zběžně kouknu, v jaké kondici je a jestli na ní nejsou třeba nějaké známky onemocnění. Nikdy ale kočičky nevytahuji z jejich bezpečného místa ani to nechci po majitelích. Dost často je pro mě totiž důležitější prostor, ve kterém kočička žije, protože ten mi může velmi napovědět, s čím je nespokojená. Proto si potom hraji s těmi úpravami bytu. Kolega Ruda se mi směje, že přijedu, přestavím byt a opravím kočku (smích).
Jaké typy problémů nejčastěji řešíte?
Stoprocentně na prvním místě je močení v domácnosti, hned v závěsu je noční buzení majitele a hned po něm agrese. Pokud chcete vědět, jak odstranit zápach kočičí moči a vyčistit skvrny od ní z gauče, tak jsem váš člověk!
Jsou nějaké chyby, kterých se chovatelé koček opakovaně dopouštějí?
Velikost a počet záchodů! To mám pocit, že omílám stále dokola. Majitelé koček ale za tu velikost tak úplně nemohou, protože když jdou koupit kočce toaletu, často se musí orientovat dle nabídky obchodů. No a když je v obchodě největší toaleta velikostně určena pro kotě, je to těžké. Naštěstí dnes již celá řada on-line obchodů s potřebami pro zvířata nabízí i velké toalety. Ale i tak připomenu, že minimální velikost kočičího WC je taková, aby se tam kočka vešla stojící s nataženým ocasem, což je u klasické evropské kočky cca 52 cm, a takových záchodů by mělo být v domácnosti tolik, kolik máte koček, plus jeden rezervní. To znamená, že pokud máte jednu kočku, toalety by měly být dvě, pokud máte dvě kočky, tak toalety tři, a tak dále.
Hodně lidí si bere kočku z útulku, aby jí poskytli nový domov. Je potřeba k těmto mazlíčkům přistupovat jinak než k těm, které si dovezeme od chovatele?
Je potřeba jim dopřát v mnoha ohledech více času a porozumění, protože často nemají tak dobře zažité návyky jako kočky od kvalitního chovatele (ne z množírny!). Navíc evropské kočky mají ještě stále více teritoriálního pudu než kočky plemenné, takže mohou být ze strany běžného pozorovatele „problémovější“. Ale na druhou stranu to jsou velmi často věrná, oddaná zvířata, která si velice váží tepla domova a plné misky. A byť to někomu může připadat neuvěřitelné, mají k nám velmi často silný ochranářský pud.
Blíží se vánoční svátky, čas pohody, ale i velikého shonu. Reagují na tyto změny i kočky?
Určitě. Kočky reagují na každý náš stres. Navíc pro některé kočky může být velmi stresující, že děláme výzdobu, šoupeme jim nábytkem a najednou všude věšíme parádní cingrlátka, se kterými si nemohou hrát a okřikujeme je za to. Spousta lidí mimoto již na začátku prosince i přes zákaz „blbne“ se zábavní pyrotechnikou, která je pro spoustu koček hrůzostrašná. V případě koček je ale o Vánocích potřeba si dát pozor i na takové věci, jako že například voda ze stojánku na vánoční stromeček je pro kočky silně jedovatá, esence, kterými si často provoňujeme byt, například skořice, hřebíček a citrusy, obsahují velké množství fenolu, který je pro kočky toxický a ničí jim játra, a samozřejmě nesmíme zapomínat ani na kočky, které jsou žravé a snaží se krást vánoční laskominy, které pro ně mohou být také fatální. Takže v období Vánoc je potřeba být na kočky opatrný.
Máte nějaké tipy, jak kočkám vánoční svátky a novoroční oslavy zpříjemnit?
Včas jim koupit přípravky proti stresu a ty klidně začít podávat už se zdobením obydlí, a klidně až do konce roku, kdy utichnou bujaré oslavy. Skleněné ozdoby vyměnit za plastové, aby si s nimi kočka mohla hrát, a vánoční stromek zatížit nebo přivázat, aby když ji napadne jít ho zkoumat zevnitř, nenapáchala velké škody. Vytvořit dostatek bezpečných míst, aby měla úkryt, když nebude chtít komunikovat s vánočními návštěvami, a hlavně, abyste vy zůstali v klidu, protože pokud budete ve stresu, bude ve stresu i vaše kočka. Před ní nic neututláte.
Jak se svými kočkami trávíte Vánoce vy?
Já se přiznám, že od doby, kdy se mi narodil syn, jsem jeden z těch vánočních nadšenců, který má už v říjnu dárky, s prvním adventem zdobí byt, vymýšlí nová osvětlení a také kupuje dárky i všem zvířatům v rodině. Ráda na Vánoce zdobím byt a mám z toho radost. Snažím se ale, aby to bylo vhodné pro kočky a kočky to měly i jako obohacení prostoru. Takže u nás si s výzdobou mohou hrát. Proto třeba nepoužívám kovové háčky na ozdoby, ale plastové. A na Štědrý večer se jim snažím také udělat sváteční večeři, dostávají od své oblíbené značky slavnostní konzervu s krevetkami nebo křepelčím vejcem. Ale nejvíce si užíváme odpočívání a že jsme doma. Rádi si se synem pustíme pohádky a zachumláme se na gauči, kočičky se k nám přitulí, a v ten okamžik je mi úplně jedno, že jsem nestihla umýt okna a vyprat závěsy, protože jsme prostě spolu a je nám dobře. O tom by Vánoce měly být.
Narodila se v Praze. Je vystudovaná chovatelka cizokrajných zvířat, certifikovaná kočičí behavioristka, trenérka, aromaterapeutka a komunikátorka. Osm let pracovala jako trenérka zvířat v Zoo Praha. Získala několik certifikátů včetně toho z oboru Feline Behaviour and Psychology, který dálkově vystudovala ve Velké Británii. Je členkou aliance The Animal Behavior Management Alliance (ABMA) a je také zařazena do Mezinárodní asociace terapeutů (IAOTH). Má kočku Garfinku, Lunu, kocoura Barbuchu, Antonína a Willyho.
