Dvojitý Hamlet je k pomstě zaklet

Rozpolcenost se neprojevuje pouze na dvojici Hamletů, ale také na scéně Christopha Weyerse a  kostýmech Andrey a Adély Kučerových. Společným prvkem je střídmost a temně lesklá černota. Podlaha jeviště se tmavě blyští, což ostře kontrastuje s úzkými bílými sloupy. Když se barvami nasvícené spustí, drtí živé bytosti tíhou jejich svědomí. Upnuté černé oblečení střídmých střihů zdá se jako vypůjčené ze sci-fi filmu.

Také čtěte

Alternativní vesmír, ve kterém je Adolf Hitler malířem

Nejnovější hra dramatika Mariuse von Mayenburga pojednává o obrazu. A ne o zrovna ledajaké m...

Jen doplňky, jako hustě nařasené okruží na krku, jasně odkazují na renesanci. Souhra Martina Mihála a Michala Isteníka „na jednom písečku“ funguje. Mihálův princ spoléhá na intelektuální umírněnost a zádumčivost, zatímco ten Isteníkův srší sarkasmem a živelností. Dohromady tvoří dvojjediného rozervance. Hádání těla s duší, tak jim jeden Hamlet bez výhrad sluší.

Petr Štěpán jako Claudius a  Eliška Skálová jako Ofelie věrohodně prožívají proměny svých postav. Štěpánova interpretace krále dánského zahrnuje hluboký vnitřní konflikt a postupnou proměnu ze sebevědomého vladaře v nervózního paranoika. Skálové Ofélie vypodobňuje naivní dívku zlomenou externími událostmi, jako je Hamletovo odmítnutí a  tragická smrt jejího otce. Dvěma Hamlety Městské divadlo Brno vytahuje překvapivé eso z Shakespearova rukávu. Osvěžuje to jinak tříhodinovou hutnou nálož dilemat o  morálce, přetvářce, konfliktu a  odplatě. Intenzita hudby Mirka Vuksanoviče je až nepříjemně silná. Postrádám v  ní soulad s rozervanými emocemi na jevišti, nepříjemně ohlušuje diváky zejména na balkónech. Celkově provedení Hamleta v Městském divadle i  po více než čtyřech stovkách let od napsání hry udržuje aktuálnost, protože rozebírá mimo jiné duševní zdraví a motiv rozkladu rodiny, což jsou relevantní problémy společnosti i v dnešní době.