Důstojná rozlučka se sirem Terrym Pratchettem

Tento mimořádně plodný spisovatel se proslavil především svými humoristicky laděnými prózami o Zeměploše, které se dočkaly i  povedených filmových a  rozhlasových adaptací. Terry Pratchett bohužel v  roce 2015 podlehl následkům Alzheimerovy nemoci a zanechal po sobě hodně nedokončených příběhů a  zlomených srdcí. I když na sklonku života měl v úmyslu vydat svou autobiografii, nakonec svůj úkol dokončit nestihl. Toho se nakonec ujal jeho dlouholetý asistent a přítel Rob Wilkins.

Životopis Terryho Pratchetta nenese podtitul Život v poznámkách pod čarou jenom tak. Rob Wilkins ho kromě jiného sestavil ze zápisků, které s  Terrym nashromáždil před jeho smrtí. Samotná kniha je pak takových poznámek pod čarou plná. V některých osvětluje skutečnosti, které se do plynulého textu nevešly, v  jiných dovypráví části příběhů, které považuje za důležité. Autor v  úvodu poznamenává, že tato kniha je především o Terrym, ne o něm. A i když hodně historek vychází z  jeho vlastních vzpomínek, stejné množství je založeno na vyprávění jeho rodiny, kolegů a přátel. Wilkins tak maluje velmi barvitý portrét muže, který lidi fascinoval nejen svou fantazií a  vypravěčským talentem, ale i houževnatostí a vůlí žít a psát.

Také čtěte

Biografie Emila Holuba nabízí hodně

Emil Holub bezpochyby patří mezi osobnosti, které si i v dnešní době zaslouží naši pozornost. Tento...

Rob Wilkins tady však neplní jenom roli jakéhosi sepisovatele událostí, které se v životě Terryho Pratchetta udály. Nejedná se o suchopárný, chronologicky sestavený text, který vznikl jenom proto, aby se prodával. Wilkins koncipuje knihu jako velmi emotivní a literárně vytříbené vyprávění, kde není nouze o humor, ale ani o vypjaté momenty. Pratchettův asistent ukazuje svého zaměstnavatele tak, jak ho mnozí asi neznají. Jako člověka výbušného, svérázného, svobodomyslného, vtipného i  laskavého. Kapitolu za kapitolou sleduje jeho cestu ke  slávě a  neodvratnému konci. Mapuje jeho literární začátky, úspěchy i  neúspěchy, nešetří velmi osobními vzpomínkami, díky nimž má čtenář pocit, že se dívá na Terryho Pratchetta natolik zblízka, až se ho může dotknout.

Velmi příjemný je zde humor a jazyk, který Wilkins používá. Nemůže popřít, že s Pratchettem strávil hodně času a četl jeho knihy. Jeho vtipy, jazykové dvojsmysly a narážky si totiž berou to nejlepší z pratchettovských hlášek, což funguje nejen jako specifický vypravěčský styl, ale i jako pocta zesnulému autorovi. Na tomto místě se patří zmínit i  překladatele Tomáše Jeníka, který na textu odvedl velmi dobrou práci. Nejenže zachoval duch originálu, ale i jeho případné poznámky a doplňující informace jsou podány stejným „pratchettovským“ stylem, takže přirozeně zapadají do vyprávění. Rovněž zachovává slovní hříčky, které používá Wilkins, a  v  místech, kde jsou takovéto fráze nepřeložitelné, je s humorem vysvětluje – symbolicky – v poznámce pod čarou. Navenek se první dvě třetiny knihy nesou v převážně humorném duchu, smutným okolnostem Terryho života se začíná Wilkins věnovat až v závěru. Ale když se čtenář trochu víc do textu ponoří a podaří se mu číst mezi řádky, zjistí, že celým dílem prosakuje veliká bolest a  smutek nad ztrátou přítele. Klasický životopis se stává spíš jakýmsi prostředkem, kanálem, skrz který se chce Rob Wilkins spojit se všemi, kteří Terryho Pratchetta milovali a  obdivovali, aby se společně mohli s  tímto velkým spisovatelem a  věčným snílkem rozloučit. Terry by byl spokojený.