Dovolit si o dovolené donekonečna dumat

Autorské dílo pochází od uměleckého šéfa HaDivadla Ivana Buraje, který spojil své síly s hostujícím režisérem Bohdanem Karáskem, jenž se jinak zaměřuje spíše na filmovou tvorbu. Příběh se odehrává v jednom benátském apartmánu, kde se ubytuje anesteziolog Víťa se svojí manželkou Sylvií a kamarádem Davidem – povoláním divadelním hercem –, který s sebou vzal svoji partnerku Báru a její přítelkyni Anastasii. Dozvídáme se, že Víťa v minulosti sekl s hereckou školou, že jeho žena hledá ztracenou náušnici a že jejich děti tráví léto na muzikálovém táboře. Milostný polyamorní trojúhelník, na jehož vrcholu je Bára, přítelkyně Davida i Anastasie, se zpočátku jeví idylicky, což je pouhé zdání. Navíc ty všudypřítomné pocity z války na Ukrajině...

Scéna Antonína Šilara je superrealistická a hlavně suprová. Funkční byt zabírá celé jeviště. Voda ve dřezu teče. Na balkoně svítí spalující jihoevropské sluníčko. Uvnitř na stěně visí žlutý abstraktní obraz, přičemž nikdo neví, co na něm je. V televizi běží válečné záběry i zábavné pořady. Obsadit Radima Chybu do role Víti byl určitě krok správným směrem, protože spolu s Jiřím Miroslavem Valůškem coby Davidem dokážou propojovat i nepropojitelné. Sto padesát minut bez pauzy je opravdu dlouhých. Přestávka by Humanismu 2022 slušela. Tísnivě panickou atmosféru může umocnit fakt, že po usazení se na místo není možné opustit divadelní sál běžným východem a je nutné požádat o doprovod ven uvaděčku, kterou nemá většina hlediště mimo první řadu v dosahu ani doslechu.

Pokud se přenesete přes určitou bezcílnost Humanismu 2022, zjistíte, že civilnost na divadle je příjemná a přirozená. Plně tak vnímáme krutou pravdu, že si fyzicky a psychicky opravdu odpočine jen 0,01735 % ze všech lidí, co kdy jeli někam na dovolenou.