Co když se jim válka hnusí?
Divadelní recenze na představení Matka
Říká se, že existují muži, kteří umějí „dělat“ buď pouze kluky, nebo pouze holky. V Čapkově dramatu Matka z roku 1938 se ženě narodí dokonce hned pět chlapců. Štěstí v neštěstí. Manžel záhy umírá ve válce. Mrazivě aktuální dubnovou premiéru vystřelil v Redutě činoherní soubor Národního divadla Brno.
Ondřej je nejstarší syn. Vyrůstá z něj lékař s touhou pomáhat v cizích krajích. Pak Martin, který pořád někde lítá a úplně nejraději vysoko do oblak. Dvojčata Petr a Kornel se „potaťují“, neboť horlivě objevují taje místnosti plné vzpomínek. Benjamínek Toni nesnáší, když se bráchové perou, a tajně skládá básně. Žádná matka nechce přežít svoje dítě. Tato ale musí celkem čtyřikrát: cholera, ulomené křídlo, občanské nepokoje. Zbývá už jen Toni, ještě dítě, navíc od narození slabý.
Režijní pojetí Štěpána Pácla dovoluje plně vyniknout ženskému elementu Terezy Groszmannové v titulní roli. Ona sama má tři potomky. Dokáže se maximálně vžít do oprávněného a mocně kousavého strachu o život své krve. V jejím pojetí máma nevidí a neslyší nic než rodinu. Co by si sama počala? Slova jako povinnost, čest a nutnost jsou jí stejně cizí jako záběry občanských bojů v televizi. Scéna Antonína Šilara spočívá v masivní zaplněné polici táhnoucí se z jednoho konce jeviště na druhý. Je pompézní, ale nestrhává pozornost od silných lidských emocí.
Být matkou se rovná touze za žádnou cenu nepohřbít své potomky. Čapkova Matka vypráví i příběh o 5+1 způsobech, jak se nechat hloupě zabít. Slyšíte-li uvnitř sebe hlas, že se něco „musí“, ale vám se to bytostně hnusí, je jasné, že jste dopustili, aby za vás byl odpovědný něco jiný. Nemusí, kdo sám sebe nedusí.
Další představení v místě
Máte předplaceno?
Další číslo vám neunikne – magazín KULTINO* vám 4x do roka doneseme až pod nos do vaší poštovní a e-mailové schránky.
A k tomu navíc volné vstupenky, extra bonusy a další rozmazlování našich podporovatelů.
